Nech mě jít dál, nedrž mě

Něco bylo, něco proběhlo a něco krásného, co už dávno není a zůstalo jen špatné, i to špatné už odeznívá a vzdaluje se to do pojmu „minulost“ a už se to všechno pomalu mění do minulého času.

Někteří lidé zůstanou v našem životě jen nějaký úsek, nebo jen chvilku, nebo se jen mihnou, někteří zůstanou po nějakou etapu, někteří zůstávají několik let, někteří zůstávají stále. Tak to prostě je, nebudu se opakovat, avšak v tomto tématu to zmíním.

Obvykle má vše svůj konec a u lidí se kterými si prostě někdy to „sbohem“ řekneme a opravdu odejdou z našeho života, nebo my sami odejdeme z jejich života, tak jednou možná tohle budeme řešit.

Musím uznat, že většina lidí pochopí, když si s nimi už nerozumíte, když ta komunikace, domluva a city skřípou a když už to není to co bývávalo. A že už to ani nejspíše lepší nebude, protože už není ta souhra a oboustrannost jako dříve. V pořádku, to se děje. Nebudu to brát tohle tragicky, protože tohle jsou věci, které se dějí v životě. Ano, lidi to neslyší rádi a nepodstupují to rádi a já v tom nejsem výjimkou. Přiznávám, nemám to taky ráda, vždy to aspoň trochu bolí.

Ale když už na to dojde a vy se rozhodnete a usoudíte, že s tím a tím člověkem to už žádnou šanci nemá na nápravu a tak se rozhodnete, že se vaše cesty rozejdou a myšleno to je jak v přátelském tak v partnerském pojetí. Tak se rozhodnete a chcete to tak nějak mít, co nejméně bolestivé. Začne to tak, že si to s tím člověkem řeknete, že už to není jako dřív a ujasníte si to, pokud to ani takhle člověk nepochopí tak to začíná pak už postupnými kroky. Přestanete odpovídat, nebo neodpovíte několik dnů vůbec, nevšímáte si toho člověka, děláte jakože není, přestanete se ho na cokoliv ptát, nezvete ho nikam i když máte volný čas, přestanete se ho ptát jak se má a co řeší, už tak nějak přestáváte do toho cpát energii a svoje úsilí.

Což je logické, nějak se ten kontakt omezuje. Samozřejmě jsou lidé, kteří toto řeší drastičtěji ve stylu, že ze dne na den si toho člověka bloknou, neodpovídají, změní své návyky, aby toho člověka nemuseli potkávat a vůbec se tomu člověku neozývají a dělají, že neexistuje. I to je řešení i já jsem to takhle párkrát za život musela udělat v rámci svého duševního klidu, není to sice ideální řešení, je drastické, ale zas je to účinné, člověk aspoň zbytečně nelituje a nepolemizuje nad tím zda se ozvat, nebo neozvat, zda to není blbé, zda je to tak správné a předejdete tím veškerému nutkání tomu člověku odpovídat.

Posunu se v ději, dejme tomu, že už přestáváte komunikovat s tím člověkem a držíte se, chcete už jít jednoduše dál životem a i cítíte, že je Vám takhle líp. Už ustoupil ten smutek a cítíte naopak úlevu a klid ve svém životě. Jenže ten člověk vůbec nepochopil, ani to vyříkání, ani po omezení kontaktu vůbec nic a o to víc vás najednou kontaktuje, o to víc najednou po vás něco chce o to víc si najednou jakože na vás udělá čas, zda je tomu skutečně tak, už ani nemáte chuť ověřovat.

A co teď? Člověk už je na dobré cestě k uzdravení se z tohoto nefungujícího přátelství či vztahu a už chce se životem posunout dál k novým lidem a novým začátkům, už jste smíření s tím, že to nefungovalo a že to skončilo a že ten člověk není jediný na světě, už to tak berete a ani člověku nepřejete karmu, už je to prostě za vámi. Ale ten člověk se vám stále připomíná a stále žije v tom, že ho chcete a že stále to nějakým způsobem funguje. Nepřizná Vám chybu, nechová se výrazně jinak než do té doby, chová se stejně, jen se Vám o to víc připomíná vším možným. Neproběhla žádná náprava, změna a ani nic jiného, co by přátelství, či vztah zlepšilo, vůbec nic. Jen ten člověk do vás vendluje a chce vás udržet u sebe za každou cenu. Jenže Vy už tak nějak cítíte, že Vám ten kontakt bere síly a že už Vás to nečiní šťastným.

Naopak každá konverzace, nebo odpověď Vás vyčerpává, bere síly, bere úsměv na rtu, háže to znovu do minulost, tak trochu vás to zviklává ve svém rozhodnutí to mít ukončené. Je tohle něco jako taková brzda, nemůže se díky tomu posunout dál, nadáváte sami sobě a na svou dobrosrdečnost a měkkost a zároveň pocitově jste stále na místě, ten člověk Vás pořád drží tam, kde jste byli a nenechá Vás jít dál, abyste byli šťastni, chce abyste byli s ním a nevidí, že Vám to už ubližuje a nejste šťastní. Ani toho člověka už rádi nemáte, už je Vám jedno co s ním je a jaký život žije, je to jeho věc a stejně stále Vás otravuje a stále na Vás doráží a staví Vás do role, jakože se nic nezměnilo mezi vámi, plánuje dál, jako kdyby nic se nestalo, vyčítá stejně jako předtím, je sobec jako dřív, je namyšlený jako dřív, chce si jen pouze udržet Vás jako takovou loutku, jako takovou „jistotu citu“. Metaforicky řečeno, protože všichni dobře víme, že nikdo není žádná jistota.

A žijete a stále ne a ne se posunout dál, protože máte k noze tuto kotvu toho člověka, kterého nemáte rádi, je Vám nepříjemné s ním komunikovat, bere to síly, energii a úsměv na rtu a přitom stále to nějak funguje. Vyčítáte si svou měkkost a dobrosrdečnost, ale bohužel to nic neřeší.

Říkáte si tak, jak to ten člověk může brát jakože nic? Vzal vůbec moje slova vážně? Což pak nevidí, že chci jít dál, že už nereaguji, neodpovídám a chci jít svou cestou? Připadá Vám to tak, jako kdyby ten člověk vůbec nepochopil a nebral Vás vážně a jel si to svoje dál, tu svoji namyšlenost, nadutost a jen abyste byli tak jako jste byli dřív. Jenže Vy už nejste stejní jako dřív.

Zdroj obrázku: CYRUS, Miley. Karoketexty.cz [online]. [cit. 8.11.2019]. Dostupný na WWW: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/cyrus-miley/g-n-o-girl-s-night-out-26911