Nejsem doplněk

Připadá mi čas od času, že někteří lidé vůči mě projevují takový zvláštní postoj, nebo vztah, či jak to nazvat.

Stále mě vidí tak, jak si přejí abych byla, avšak už nevidí, že jsem jinde a že třeba chci v tom životě stát jinak, nebo prostě být jen sama sebou.

Setkávám se s tím, že mě lidé stále vidí tak, jak chtějí oni sami a už neberou v potaz to, jak to beru já, asi si myslí, že ví lépe než já co je pro mě v životě dobré a jak bych se jim více líbila v životě, nebo v nějaké situaci. Netuším, proč tito lidé mě stále škatulkují podle sebe a tím, že mi stále vnucují nějakou svou představu o životě a o tom, co je pro mě dobré. Ono je to totiž v konečné fázi jen pro ně dobré, ale pro mě už být nemusí.

Ano, někdy to tak vypadá, jako kdybych byla nějaký jejich módní doplněk do života, který by si vzali na sebe dle potřeby, anebo mě měli tak, jak oni chtějí, avšak už pozapomínají na to, že i já jsem člověk se svou svobodnou vůlí a moc dobře vím co a jak je pro mě dobré. Kdo jiný by to měl také vědět než já?

Jednám dle svého srdce tak, jak to cítím tak konám, nemyslím si, že bych nevěděla co a jak pro mě je a není dobré, nemyslím si, že bych šla nějakým špatným směrem v životě a i kdyby tak si nabančním sama v životě a poučím se a to přijímám jako součást života. To tak je a já si nehraju na neomylnou, dělám chybu též a celkem často a beru to jako lidskou a běžnou věc.

Nechci být něčí doplněk do života, abych byla v životě tak, jak někomu vyhovuje a mě se ani nikdo nezeptal zda mě to vyhovuje, ale hlavně aby to hojilo ego někomu jinému, to opravdu ne.

To se na mě nezlobte, ale z té škatulky se budou muset ti lidé probudit a když se neprobudí tak je v tom nechám, je to jejich obrázek, nikoliv můj. Vždy jsem byla svá a je to to jediné kým umím být a to je i věc, kterou si prostě nebudu vyčítat. Protože co si jako vyčítat, to že se rozhoduji za sebe? To jak pro mě je dobré? To si fakt vyčítat nebudu.

Podívejte když dojde na akorát u každého člověka tak valná většina se rozhodne za sebe a pro své dobro, málokdo se rozhodne pro dobro někoho jiného, jsou to lidé v menšině a tací lidé víc miluji někoho nebo lidi více než sebe, což je úctyhodné a já to obdivuji. Tak trochu jsem i já taková, taky bych to udělala pro někoho koho bych měla ráda, avšak nikdo se tak momentálně nezachoval ke mně, nikdo se nerozhodl pro to abych já to měla dobře, ale rozhodl se každý za sebe, tím pádem já se také rozhodnu sama za sebe. Když všichni chtějí sólo tak budou mít sólo, problém s tím nemám, jen ráda vím na čem jsem, což jsem se dozvěděla a činy mi to ti lidé ukázali. V pořádku, aspoň vím.

Rozhoduji se za sebe a najednou se to nelíbí a zrovna těm lidem, kteří se jako první rozhodovali pro sebe a své dobro, zajímavý paradox a já si tak říkám jako proč ti/vám to vadí, když jste se rozhodli za sebe ještě dřív než já?

A ne opravdu necítím výčitky a nebudu se rozhodovat pro něčí dobro, když ani nikdo z nich nerozhodl v potaz vůči mě, tak co jako? To je za prvé a za druhé, mám svou svobodnou volbu a za tu jsem ráda v životě a nebudu cítit výčitky za to, že se rozhoduji za to jak to cítím.

Když někoho mám ráda tak tomu člověku přeji štěstí ať už jsem toho součástí nebo ne, prostě taková je láska nebo přátelství, přejete tomu člověku to dobré, ať se má v životě dobře a tak to cítím i já. Nejsem sobec, cítím že jsem hodně tolerantní a milující člověk a laskavý vůči lidem, avšak když vůči mě také nikdo takhle nejedná tak pak budu laskavá i já sama k sobě, ostatně takhle je k sobě laskavo hodně lidí a proto tak jednají a taky jim to nikdo nevyčítá.

Tak proč bych nemohla být i já, hodná sama k sobě a taky si udělat radost tím, že se vymaním z toho činit někoho šťastným, když jsem na to stejně krátká tak proč se nerozhodnout tak jak to cítím? Tak by to právě mělo být. Všem, kdo se mě ptají na radu, jak se mají rozhodnout, nebo přátelům kteří se mě ptají na názor, tak názor mile ráda řeknu, ale vždy doplním to, že rozhodnutí je na nich jak to cítí oni, tak že je to nejvíc správné. Vždy to tak je, tak jak srdce plesá a kam to člověka táhne tak tam je to správně.

A není to sobectví, je to právě projev vlastní sebelásky. A proč to tedy některým lidem vadí? Možná proto, že jim to trochu pozměnilo nějakou jejich osobní vlnu pohodlní a komfortu, kterým jste jim dopřávali a oni tak trochu o něco přijdou a budou muset se starat sami, anebo prostě už to nebudou mít tak snadné jak doposud měli, když měli Vás.

Anebo také to, že Vás chtějí mít jak nějaký módní doplněk jako takovou kabelku u sebe, aby se jí mohli chlubit, ale měli ji stále u sebe, avšak Vy nejste kabelka, ale živá bytost, která kdykoliv může odejít a dělat si co chce v životě. Vždy to tak je a bude.

Nelze prostě dlouhodobě žít tak, jak Vás někdo zaškatulkuje a dělat to pro někoho, aby byl šťastný, tomu člověku stejně nevyčtete myšlenky a nelze ho urobit šťastným komplet, protože prostě to nelze, ten člověk se musí v první řadě učinit šťastným on sám v životě a ve své hlavě. Stejně byste na to byli krátcí a poslouchali to, co jste udělali špatně a jak to dělat líp, prostě se nelze zavděčit a tak to je. Proto je lepší rovnou poslechnout vlastní srdce a být třeba za toho špatného, ale aspoň z toho budete něco mít a to hlavní je to vlastní štěstí a vlastní požitek. A to, že jim to vadí je bohužel jen a jen jejich problém, aspoň vidí co ve Vás měli, čeho si nevážili možná a taky uvidí, že jste živá bytost, která potřebuje žít, dýchat, hýbat se v životě a posouvat se, nemůže být pomyslnou kabelkou u někoho nehybně celý život, tak to nejde.

Zdroj obrázku: PROFIMEDIA.CZ. idnes.cz [online]. [cit. 1.2.2019]. Dostupný na WWW: https://www.idnes.cz/onadnes/moda/silvestrovsky-outfit.A151223_172304_recepty_brv/foto