Největší chyba, kterou bych udělala znovu

Ano, přiznám si to a přiznám si na každém šprochu svůj podíl.

Když tak nějak shrnu svůj podíl na všech těch problémech, které se za mnou dlouhou dobu táhly tak to nyní tak rekapituluji, co se stačilo za dva roky a déle odehrát, avšak za poslední rok to bylo nejvíce zlomové a intenzivní tak jsem celou tu dobu jednala s dobrým a čistým úmyslem. Měla jsem za to, že vždy jednám dobře a že ta největší pokora moje je v pořádku a že podřizovat se a netrápit někoho koho máte rádi tak je v pořádku, ano ustupovala jsem hodně, hodně jsem se podřizovala, jen proto abych dva lidi které mám ráda nenutila se stýkat a aby se nemuseli vidět a tím pádem v sobě vřít negativní energii. Jelikož moc dobře vím, jaké to je vídat někoho, koho nemáte rádi a jaké je to nepříjemné a někdy až utrpení, vím to moc dobře když zavzpomínám o pár let dozadu tak jsem to zažívala nedobrovolně a možná to mě naučilo právě nikoho do ničeho nenutit a nikoho nenutit spolu vycházet.

A tím, že jsem já nikoho nenutila a neuměla si prosadit svoje štěstí a svůj způsob života, teď prostě vidím jakou jsem v tom dělala chybu a to hlavně chybu vůči sobě a tím pádem rozdělala negativně tyto mezilidské rodinné vztahy. Bylo mi řečeno od blízké kamarádky, že já jsem ten střed, který tohle všechno ovlivňuje a jsem ve středu dění, že já to můžu rozhádat, ale i usmířit, vždy jsem se snažila o smír, ale čím víc jsem se snažila tak tím to snad bylo horší a tím víc se čepele a ostří nabrušovali mezi těmi lidmi a mě to lámalo srdce, nejvíc jsem na tom všem byla bitá já.

A já se jak hlupák ptala, proč to nefunguje, proč spolu nemluví a nechcou vycházet a proč to vlastně musí být takhle? Chodila jsem od jednoho k druhému, jak převozník, obětovávala sama sebe pro to, aby se jak jeden tak druhý měli dobře a nemuseli podstupovat něco, co si nepřejí.

Byla to moje chyba, měla jsem si prostě u jednoho i u druhého dupnout, že takhle to nejde a prostě říct „tak jdeme a budete spolu mluvit i kdyby jen dvě slova.“ To jsem měla udělat a možná by se hodně problémů ušetřilo.

Chápala jsem to časem tak, že ani mě se nikdo neptal zda se s někým chci nebo nechci vycházet, prostě jsem byla vhozená do situace a ještě nečekaně a na rychlo a prostě ve stylu „tak a teď se s tím smiřuj a jestli se ti to nelíbí tak jsi ty ta špatná.“ Ano, takhle to bylo, nikdo se se mnou nemazlil v tomto ohledu, prostě to byla hotová věc a pak se staly takové ty situace, kterým jsem se jakože neměla vyhnout a měla jsem být donucená s někým vycházet a vidět se a tvářit se jakože všechno v pohodě a tak a přitom já se sice lekla toho všeho a lekla jsem se toho tak, právě proto že nikdo se mnou neměl trpělivost a nutil mě do něčeho, co jsem já nechtěla hned. Nerespekt nějakého času, trpělivosti, nebo prostě jednoduše nechat všemu volný průběh, absolutní absence tohoto, prostě léčba šokem, kterou tak nemám ráda, protože zmatkuji a obávám se toho, pak se nemůže nikdo divit, že jsem práskla do bot obrazně řečeno a vykašlala se na to, distancovala jsem se a šla pryč.

Pak jsem nějakou dobu hledala klid, klidná místa, klidnou domluvu a klidný přístup, cokoliv klidného a miluji to doposud, klid, trpělivost a mír. Domluvu s lidmi dopředu, trpělivý a citlivý přístup a lidské jednání, bez šoku a lekaček, které nelze předvídat, aneb také důvod proč nemám ráda překvapení. http://saralhotakova.cz/nemam-rada-prekvapeni/

Ano, oddálila jsem se od toho všeho, protože jsem hledala klid sama v sobě a ve svém životě. A nyní když uplynul čas od toho všeho a já již díky Bohu, Vesmíru a andělům mám svůj klid tak to vidím s nadhledem takto a beru, že jsem v tom svůj podíl měla a to tím, že jsem nenutila do toho, do čeho jsem gesty měla být donucená já. Ano, je to tak, to že něco Vy neděláte není záruka toho, že to nikdo jiný neudělá Vám. Nešpiním nikoho a ani si nestěžuji, beru tento článek jako takovou rekapitulaci mých myšlenek a prožitků, které již beru jako minulost a díky Bohu za to, bylo to v tomto ohledu krušné a nenesla jsem to dobře. Asi mi to mělo všechno ukázat to, že mám upřednostnit své štěstí a občas ty lidi také dokopat – nenutit, ale dokopat do situace, která není vynucená, ale je zapotřebí, aby vše fungovalo v pořádku.

Na nic si nehrát a být přirozená, avšak zároveň to já svým až příliš ohleduplným jednáním k druhým nesmím takhle kazit. Ano, byla to moje největší chyba, že jsem nikoho nenutila a ty dva lidi, které mám ráda, ale prostě muselo se to stát a upřímně, já jsem taková a vím, že kdybych do toho měla jít znovu tak půjdu do toho stejně a budu jednat úplně stejně. Cítím v tom svou hrdost v dobrém slova smyslu, že jsem nikdy v této mezilidské rodinné situace neudělala nic co by bylo v rozporu s mým srdcem. A jelikož jsem zásady toho, že nesnáším nucení, šoky, léčbu šokem, manipulaci a situace nastrčené tak, aby z nich těžko člověk vycouval tak o to víc je nikomu dělat nebudu, nemám to ráda a i když cokoliv prostě měnit se v tomto ohledu nebudu, nemám na to srdce někoho do něčeho nutit. Učím se upřednostnit sama sebe a svůj život to ano, avšak nenutím a v tom je rozdíl. Jednala bych stejně a asi bych opakovala tu stejnou chybu, ale vím, že tohle jednání dělá právě mě mnou a cítím se dobře, cítím čistý štít a čisté své jméno tak, jako cítím své čisté jméno po celou dobu.

A ano dovolím si tenhle článek trochu konkretizovat a nevadí mi to, mám to ujasněné, vím co a jak a nelituji ničeho co jsem v této situaci udělala, ať už se na mě zlobí jakkoliv a kdokoliv, ale už si dovolím tvrdit, že jsem na sebe hrdá a jsem ráda jak jsem se zařídila a co jsem kdy řekla. Jak říkám, nikoho neurážím a ani nešpiním, cítím se dobře tak, jak jsem a jak to vše proběhlo. Už bych si to dobrovolně celou tu situaci nezopakovala, dobrovolně fakt ne, ale nelituji toho, že se to stalo, otřášlo mě to na hodně dlouhou dobu a nyní si dovolím o tom mluvit i veřejně, cítím, že se nemám za co stydět, můj úmysl zlý nebyl. Ale tu svou chybu si přiznám, no a? 🙂 Tak jsem to podělala kvůli tomu, že jsem nikoho nenutila do ničeho a nenutila dva lidi spolu vycházet a radši byla převozníkem, aspoň vím na čem zapracovat a s pokorou to přijímám.

Co si myslíte o článku?

Zdroj obrázku: TURKOVÁ, Tereza. fler.cz [online]. [cit. 11.1.2019]. Dostupný na WWW: https://www.fler.cz/zbozi/prevoznik-7330675