Nekopíruj, nesluší ti to

Stává se to, čas od času se najde někdo, kdo se až moc vzhlídne a začne používat moje gesta, moje slova, snažit se chovat jako já, začne se oblékat jako já a vystupuje i na internetu jako já. Ne, že by používal/a moje jméno, ale normálně své, jen prostě si nastuduje co lze o mě a tak se začne chovat.

Lidi to dělají z různého důvodu, chtějí se cítit líp, vypadám asi šťastnější a proto se chtějí taky tak cítit, můj styl se jim líbí a proto chtějí být taky takoví, obdivují až moc, chtějí dělat dojem jako já, nebo dokonce to někteří vezmou tak osobně že mi chtějí konkurovat, ale ten jejich souboj se odehrává jen v jejich hlavách.

Já se musím tomuto smát.

Přijde mi to směšné. Ano, vážím si člověka, který mě obdivuje a vážím si každého svého fanouška, nebo někoho komu jsem pomohla, nebo ho přivedla na lepší cestu životem, to ano, vděčím za to a těch lidí si vážím.

Mám teď však na mysli lidi, kteří mě vyloženě kopírujou až je to moc okaté a ti lidé pak postrádají svou originalitu. Stávalo se mi a stává hlavně u mužů, že si vše o mě nastudují a pak aby na mě udělali dojem tak se začnou chovat jako já a to ať už v životě, nebo na internetu. A o to víc si jako myslí, že po nich skočím a zamiluji a že budu jen jejich. Jenže to se trochu přepočítávají. Hodněkrát jsem se v bývalých vztazích pohádala o tom, že si nepřeji aby mě ten chlap kopíroval, jelikož partneři se mají doplňovat. Nenajdete na světě člověka, který by byl absolutně stejný jako Vy. Když už partnera tak rozumět si, mít stejné názory, pohled na svět a plány do budoucna, ale povaha nebo chování to už ne, to musí být člověk každý sám sebou a v těch odlišnostech se lidé doplňují a to tvoří vztah krásným a láskyplným. O to víc se ti lidé milují, že sladí své odlišnosti a do nedokonalostí druhého se zamilují. Když bude někdo chtít být na chlup stejný jako Vy tak prostě zákonitě si toho člověka přestáváte vážit. A to už rovnou můžete chodit sami se sebou a nepotřebujete k tomu drahou polovičku. A o to nestojím. Tím, že mě někdo začne kopírovat si mou náklonnost nezíská, naopak mě to odradí. A radši ať to ani nezkouší, ze začátku mě to naštve, ale pak se tomu musím smát, jelikož všechny kopie bývají trapné, jelikož to není procítěné a od srdce. Snažit se být jako já není dobré, odradíte mě od sebe a já stejně budu hledat někoho, kdo bude sám sebou a bude mě doplňovat.

Smutné na tom kopírování je to, že těm lidem nezvykle naroste sebevědomí a začnou se chovat divně, tak jak jim nebylo přirozené a to mi vadí, protože z těch lidí cítím faleš a nepřirozené chování. A to pak není dobré. Nevážím si takových lidí. Nechovám se k nim nějak špatně to ne, ale přestanou být pro mě zajímavým objektem, jelikož sama se sebou žiju neustále a tak nepotřebuji další verzi sami sebe, to bych se z toho „omyla“, chci spíše někoho kdo mě uzemní, když bude potřeba, kdo mě trochu zkrotí, utěší, kdo mi bude takovou pomyslnou kotvou kam se budu moc vracet, komu budu moci věřit a svěřit se, někdo kdo zasáhne včas abych něco nepodělala vlastní naivitou, kdo mi řekne pravdu do očí, kdo prokoukne lidi dřív než já, kdo dokáže mi říct že právě že mě má rád tak proto mě chrání, někdo kdo mi čas od času ukáže tu realitu, abych si zas v životě nenabančila na vlastní naivitu v lidech.

Prostě někoho, kdo mě zvládne a ne někoho, kdo se bude snažit být jako já. Dokážu být silná, dokážu si poradit a zařídit se, avšak ve vztahu hledám něco víc, abych právě nemusela být silná jenom já, ale abych mohla být tou zranitelnou princeznou, která přijde za svou láskou a cítí se chráněná, opečovávaná. Přeci jen jsem také jen žena a tohle se mi líbí.

Když se někdo snaží někoho kopírovat tak to je opravdu trapné, protože to pak vypadá, že se chová jako hlupák, který je jen loutkou a v tu chvíli když to vidíte máte chuť tomu člověku dát výchovnou facku na probrání se do reality a to není ve zlém myšleno, nikoho bít nechci. Ale takovou tu zdravou facku, aby si uvědomil co dělá a hodně rychle se vrátil sám k sobě.

Samozřejmě se mi toto nestává jen u mužů. Stalo se mi to i u pár žen ať už na škole, nebo nyní a tam je to upřímně těžší, jelikož ony prostě nepřiznají, že to dělají podle Vás. Když se je na to zeptáte tak to obrátí proti Vám. Ženu je hodně těžké z něčeho usvědčit, protože se umí dost dobře skrývat a klidně to všechno popřít a ještě se od Vás učit víc. Pokud ona sama si to neuvědomí tak to ani nemá smysl ji něco říkat, protože ženy jsou jako kočky a mají svou hlavu, tam dizkuze moc nepomáhá. Pomáhá až čas, anebo až ji to vpálí někdo na kom jí záleží a ten člověk si toho všimne, tak pak ano, to ji může dojít a může se změnit, ale já jakožto ze své pozice když cokoliv řeknu tak se to obrátí proti mně a proto se držím dál a raději se tomu jenom směju.

Nejvíc vtipný je to, jak se s Vámi dokážou některé nespokojené ženy poměřovat a jak se Vás snaží i trumfnout a dokázat jak žijí ještě líp než Vy, samozřejmě jen v jejích scénářích, ale oči jiných to vidí jinak a moje oči ty se pousmívají, protože ani zdaleka ona nemůže vědět co já řeším, nebo čím procházím, nebo co mě to všechno stálo sil a úsilí. Ostatně já životu ničí nesrovnávám, žiji si podle sebe a řídím se svým srdcem a vím ,že to co uděá radost mě nemusí udělat jinému a tak to je. Nemám zapotřebí řešit, jak která žije a opičit se, protože vím, že co člověk to jiný způsob života a jiné preference.

Tímhle vším chci říct to, že kopírovat někoho není dobrý nápad a rozhodně to není atraktivní. Obdiv se dá projevit i jinak, třeba podporou, přátelství, upřímným uznáním.

Zdroj obrázku : https://www.dominikkopec.com/l/s-kore-musime-pokracovat/