K tomuto článku mě inspirovala životní zkušenost a tak trochu příběh ze života.
A navíc tento obrázek 🙂
Letošní léto jsem si hodně emočně prožila. Jak v dobrém tak v tom horším smyslu slova.
Od jara jsem si totiž přála mít kolem sebe dobré přátelé. Stále jsem si toto přání vizualizovala a přála, v těžkých chvílích v létě jsem si jej přála o to víc a brečela pro to přání, že zrovna v tuto chvíli by se mi to hodilo. Avšak ne, je dobře že jsem jej nedostala. Ještě jsem nechápala, že přání nepřichází ve chvíli kdy jsme na něj upnutí. Přichází ve chvíli kdy to neočekáváme a kdy vlastně jsme vděční za to co máme.
V srpnu jsem si pak uvědomila, že vlastně já ty dobré přátelé už kolem sebe mám :). Jen jsem to v zápalu emocí neviděla. Potřebovala jsem pár dnů klid, abych opět mohla vidět srdcem.
Přesně, brečela jsem pro hvězdy, které jsem měla v dlani a jsem za ně nesmírně vděčná ♥. Děkuji za to, že jsou.
Proto Vám chci sdělit, že ulpíváním na něčem si to nepřitáhnete, lpění má trochu odpuzující účinek :). Přejte si, ale přesto buďte šťastní a vděční za to, co máte. Pak se Vám splní všechny přání a sny.
Hodně radosti a vděčnosti do života ♥
SML ♥