Netradiční noční můra se šťastným koncem

To takhle čistě náhodou a z čistého nebe mám dovolenou. Opravdu netypická věc u mě. Rozhodnu se a jedu s pár lidmi, které sotva znám a s jedním víc do mého oblíbeného města Litvínov. Jede se vlakem, dorazíme tam, ubytujeme se v krásném hotelu, kde je to naprosto super. Užíváme si koupele, vířivky a večeři. Jsem středem pozornost, vyprávím různé zážitky, jak je mi zvykem, bavím se, užívám si to. Jdu po chodbě hotelu, abych se podívala na telefon a zjistila jak se člověk na kterého často myslím má. Nenapsal, tak to beru v pohodě, protože to je typické a nedělám si starosti, jen jsem na něj myslela. Protože mi před tím popřál ať si užiji krásnou dovolenou a odpočinu si.

Vracím se za partou, zábava je rozjetá, tak se znovu připojuji, pije se. Po jednom z pánů začínám lézt a hodně se přátelím se.

Je to takový ten krásný flirt, který mám ráda a dělá mi dobře. V opojení toho všeho nevnímám kolikrát jsem už do té vířivky vešla a kolikrát jsem si přinesla naplněnou skleničku. Pak se nějakým způsobem odplížím do pokoje a spím. Zdá se mi, že spím. Ráno se probudím, je mi dobře. Vím, že dnes odjíždíme, tak si balím věci a kontroluji mobil. Mám sbaleno a přesto spolubydlící nikde a nic. Věci tu má, tak se rozhodnu ho a zbytek party hledat v hotelu. Nikde nikdo. Je mi to divné, nevím proč, ale jdu se projít po městě. Protože si říkám „asi ještě spí, nebo někde jsou“ to si říkám v dobrém úmyslu. Procházím město, kochám se krásou a říkám si, jak to tu miluji, super dovolená. Jdu do obchodu pokoupím si nějakou kosmetiku, abych domů. Vracím se po nějaké době na hotel a tentokrát spolubydlící už vážně nikde a věci také nikde. Tak pojmu dobrý nápad, že už na mě všichni čekají před hotelem, nebo na nádraží. Rychle si sbalím nákup a peláším z hotelu. Cestou se snažím dovolat všem lidem z party, ale nikdo mi to nebere a už vůbec ne ten můj známý se kterým jsem byla ubytovaná na pokoji. Pomýšlím na to, zda se na mě neurazil za to, že jsem tam flirtovala s jiným. Ale pak mi to nedává smysl, proč by se na mě vlastně měl urážet, tak to vypustím z hlavy a neřeším víc. Dojdu na nádraží a tam nikdo a nic, jen cizí lidé. Znovu se zkouším dovolat všem lidem z party, nikdo mi to nebere. Začínám už být nervózní, protože tohle se mi už nelíbí. Vím, kdy jedou vlaky a cestovat umím, tak si říkám, že pojedu při nejhorším tím posledním spojem, abych se stihla dopravit domů a bude je tu prozatím hledat. Jdu s batohem a taškou, chodím po městě, nakouknu i do leckterých restaurací a nikde nikdo, vracím se do hotelu a ptám se recepční zda je tu neviděla. Recepční mi říká, že odešli hodně brzy ráno a poprosili jí, aby mi nic neříkala. Poděkovala jsem a myslela jsem, že mě omyjou vodou.

Nechápala jsem proč mi to udělali a proč se takhle vypařili, co jsem jim udělala?

Nu vydala jsem se na nádraží a zklamaná jsem si řekla, že hold pojedu domů sama, pustím si hudbu a bude, budu mít klid. Škoda té srandy, která cestou mohla být. Před nádražím najednou vidím mého známého spolubydlícího, jak se na mě falešně usmívá a hrbí se. Hned k němu jdu a chci vědět, kde jsou ostatní a proč se takhle vypařili a co se stalo. Usmívá se a nic nevysvětluje. Jen mi podá telefon na kterém vyskakují nějaká upozornění se zprávami a já říkám „a co já s tím jako? Já ti číst konverzace nebudu, od toho jsi tu expert Ty.“ Bylo vidět, že se mírně naštval, tak vytočil na telefonu číslo jedné známé se kterou jsem si na dovolené hodně rozuměla a ta začala kuňkat do telefonu, že museli odjet, že to určitě pochopím a že mě nechtěli budit a že mě ve skutečnosti strašně nenávidí, že se mnou nechtěla jet, že jí vadím, že díky mě se nemůže seznámit. Vytřeštila jsem oči a pak jsem se rozbrečela, řekla jsem jí, že je mi to jasné a že ji mám moc ráda a nikdy jsem nic proti ní nemyslela špatně a že jí přeji ať je šťastná. Známý se díval na mě a bylo vidno, že je mu to líto, asi čekal jinou reakci ode mě. Připadala jsem si v tu chvíli jak na obtíž, že mě vlastně nikdo z nich asi neměl rád. A tak jsem se ho zeptala, proč se tedy on vrátil, proč nejel s ostatními a že prý se chtěl vrátit pro mě když dojel do Prahy, tak jsem řekla, že tedy jedeme, ale že mě to i od něj mrzí. Že to celé beru jako podvod na mě. Sedli jsme do vlaku, moc jsme nemluvili, v hlavě se mi to celé přemítalo a viděla jsem ji, jak mi to asi říká do toho telefonu, brečela jsem, bylo mi to líto, připadala jsem si tak sama. On v tu chvíli byl k ničemu, protože k čemu mi je takový člověk, který mě tam nechá a spaktuje se s nimi. Ve vlaku se chtěl bavit, tak jsme se bavili, co a jak budeme dělat až dorazíme domů a co v práci jak to bude. Normální. Pak mi ještě stačil vyčíst, že já jsem to celé způsobila, kdybych se nechovala tak, jak jsem se chovala tak by to tak neskončilo. Že prý jsem hrozná, nikomu nedám prostor a jsem otravná, že mě tam nikdo z té party nemá rád.

To mě zasáhlo znovu, protože já vlastně byla na dovolené se samými falešnými lidmi. Mazec.

Radši jsem si šla na telefon a napsala jsem tomu na kterého často myslím, bylo mi smutno. Odepsal mi zprávu „Jaká byla dovolená, jak užíváš?“ Napsala jsem dovolená sice super, ale neskončilo to hezky, že jedu domů a že ho mám ráda.

V Praze když jsme naposledy přestupovali naposledy se chtěl známý stavět pro jídlo, vyhověla jsem. Neměla jsem náladu nějak na nic, cítila jsem se pod psa. Jako kdyby mi končil celý svět v tu chvíli. Cestou z Prahy jsem se vážně těšila domů, aspoň se uklidím k sobě a vyklidním se, když už mi nic jiného nezbylo.

Vystoupila jsem, jdu podchodem, koukám netradičně do země, protože vážně jsem zkroušená jak kuře a pak najednou ho tam vidím. Toho milého, kterého mám ráda celou tu dobu, čeká tam, tváří se neutrálně, ale miluji ty jeho brýle, má kratší vlasy, ach můj bože. Přicupitám k němu a obejmu ho, jsem ráda, že ho vidím a cítím se hezky. U něj bych takovou příjemnou iniciativu nečekala. Ano, to je život, o něco vás připraví a něco jiného vám dá. Takovou výhru bych nečekala, říkám mu, že děkuji a že ho mám moc ráda. Opětuje mi to a ihned mi pomáhá s taškou. Jdeme směrem k domovu. Z dálky se otáčím na známého a říkám „děkuji za super dovolenou, šťastnou cestu domů“. Je vidno na něm zklamání a i naštvání. Ale co, patří mu to, ani se neomluvil, proč mi to v tom Litvínově takhle udělali.

Občas ty sny mají i šťastný konec, jak to tak čtu zpětně. Většinou mívám sny se špatným koncem, tady mi to podvědomí utvořilo šťastně a díky za to. Zároveň ten sen pěkně vyobrazil mé strachy a obavy.

Článek je přímo inspirovaný mým jedním snem.

Zdroj obrázku: EKATERINA ISMAGILOVA. 123RF [online]. [cit. 1.10.2020]. Dostupný na WWW: https://www.123rf.com/photo_109624078_stock-vector-slogan-happy-end-phrase-graphic-vector-print-fashion-lettering.html