Neuděláš nic

Moje oblíbená hláška, nebo spíše nejčastější hláška, která by mě mohla specifikovat. Zaslouží si tedy svůj vlastní článek a prostor. Avšak trochu v jiném duchu, než jak bych ji chtěla opěvovat.

Jsou prostě věci a hlavně lidi se kterými se nedá nic dělat. Máte nejdřív radost, jak je vše v pořádku a jak jste se posunuli a poznali někoho nového ve svém životě. Po těch všech zážitcích a zkušenostech můžete o sobě říct, že se máte rádi a jste ve fázi, kdy prostě už nechcete držet tu pusu a jste drzí natolik říct svůj názor a požadavek, protože to si myslím, že je zdravá asertivita v mezilidských vztazích. A vztahy mezi lidmi by neměly být jen o tom, že něco odpouštíte, trpíte, přehlížíte a sami pro sebe nic nechcete, neřeknete, jen prostě to tiše zažíváte všechno a neřeknete nic. Takhle by to prostě být nemělo, přátelství a vztahy by měly uspokojovat obě strany. A ano je šlechetné se obětovávat na úkor druhého, vycházet mu vstříc a považovat ho za hlavní středobod vašeho přátelství/vztahu, ale pak vy strádáte a jednoho dne se to projeví a ucítíte to hlavně sami na sobě a přestane vás takové přátelství/vztah uspokojovat.

Protože i vy potřebujete nějakou tu pozornost, ústupek, kompromis, vyslechnutí, vyjít vstříc, pomoci, anebo prostě aby vás jen někdo nenutil do věcí, které nemáte rádi. Nebo i přes váš nesouhlas stejně to po vás vyžadoval. Každý člověk si zaslouží ohleduplnost a respekt a ve zdravém přátelství, či vztahu by to mělo fungovat.

A tak fajn, najdou se blbci a hlupáci, kteří jsou středobodem sami pro sebe a nevidí, neslyší nic, neřeší problémy, neslyší vaše požadavky do té doby než jim odejdete ze života. Tak to je a tak to chodí, takových mých výpovědí tu zde bylo a je a bude, to si ještě počteme všichni, že?

Avšak na tomhle se člověk učí, aby projevoval sám sebe a své požadavky, naučil se mít rád sám sebe a uměl si vybrat lidi, kteří opravdu jsou přítelem, opravdovým. Protože když budeš potřebovat, aby ten člověk tu byl, aspoň trochu podal pomocnou ruku i to se cení. Protože když člověk potřebuje tak od těch sobců se nedočká ničeho, je najednou ticho, nemají čas, zaneprázdněni a ještě tě seřvou co vlastně po nich chceš, ať si to vyřešíš. O ničem prostě.

Proto je dobré, aby se člověk naučil mít rád a naučil se projevovat to co potřebuje, co má rád a co nemá rád v tom přátelství a vztahu, nemusí přeci trpět něco, co mu není příjemné. Sice jsou takové ty internetové poučky o tom jak by správný vztah a správné přátelství mělo být, ale upřímně takové poučky sedí jen fakt na někoho, na menšinu lidí, ale na většinu ne. Každý je jiný a každý je originál a to že si někdo něco někde přečte neznamená, že to platí i na Vás. Právěže nemusí. Stejně tak neexistuje typický muž a typická žena, nebo typické dítě. Každý je jiný.

Když už jste tedy ve fázi, kdy se připravíte na to, že budete aktivně své požadavky, přání a sami sebe prezentovat, že už se do ničeho nutit nebudete, tak i tak vyjdete vstříc ok, ale co už je moc, tak když vás člověk i přes váš slušný a jasný nesouhlas a vysvětlení pravdy nutí do něčeho, co je za prvé hloupost, nereálné a i přes to vás prostě nutí. Chápete to nutí. To slovo.

To je jako kdybys vás rozčilením vystřelili do Vesmíru tuplem, to máte sil v tu ránu. A upřímně já už po těch všech zkušenostech s lidmi, jsem ve fázi, kdy když se tohle stane tak ne že to udělám i tak a nechám se donutit, já už právě ceknu, odseknu a klidně odejdu hned jinam pryč, nevznikne hádka, nehádám se, ale prostě vážím si sebe natolik, že neudělám něco proti mé vůli. Nebo prostě utnu tu konverzaci s tím, že to nemá smysl řešit a klidně jsem nějakou chvíli zticha, bez uražení a trapného ticha, prostě jsem se naučila být spokojená s tím, že je ticho a neběhá mi v hlavě zas scénář „co jsem podělala, určitě se na mě zlobí, co bude dělat, musím uměle vytvořit konverzaci“. Ne, už to tak prostě nemám a s klidem odmítnu, nebo jsem zticha. Nechci nikoho trestat a ani se hádat, ale jen prostě nechci dělat něco co je hloupé a s čím nesouhlasím. Úsměvné pak na tom je, že ten člověk mi za pár minut dá za pravdu, že jsem měla ve všem pravdu. Ale ne takové to odkývané, to upřímné, kdy je fakt vidět, že to jenom nežehlí.

Ok a pak další věc je ta, že od toho člověka nic moc neočekáváte a nechcete, jen prostě nechcete, aby vás do něčeho nutil a taky se projevil, zájem, naslouchal, něco si pamatoval, něco sám od sebe navrhnul i kdyby jenom téma k hovoru, cokoliv, aktivitu atd. A ono nic.

Fajn, tak jste zvyklí, že převážná většina lidí jsou spací panny, které nemají vůbec asi žádné nápady v hlavě. Nejsmutnější pak je, že ten člověk vám o sobě prozradí věc, která tohle pošle totálně do háje. Myslí si o vás špatné věci, které nejsou pravda, tím pádem si uměle vytvoří problém, který ani není. Celou dobu jste v pohodě a necítíte se nějak špatně, protože to umíte spláchnout, jede se dál. A pak jste osočeni, že jste protivní? To jako proč? Tak to vás znovu vystřelí hněvem do Vesmíru v tu chvíli, ale když si uvědomíte souvislosti, tak pak si řeknete, že ten člověk si na vás projektuje nějaké vlastní emoce a vidí jen to co sám chce vidět. Jelikož k vaší nespokojenosti a protivnosti neměl vůbec žádný důvod, nebo nic viditelného prostě. A když se pak dozvíte, že ten člověk má vlastně zdravotní poruchu, která vlastně mu neumožňuje se ani chovat lépe, tak je to hřebíček pro vás do rakvičky. Nemůžete se totiž ani na toho člověka zlobit, jen vás to hrozně všechno mrzí, proč to takhle muselo být, vás to bolí, protože toho člověka máte rádi a celkově ani na něj nemůžete vyjet, vyříkat si to, nemůžete se bránit, protože ten člověk je prostě myšlenkama a psychikou jinde. Tudíž výměnou názorů mu jen ublížíte. A to je smutné na což říkám, že s tím fakt neuděláš nic. Jenom to nechat přebolet. Člověk není svině a nepřestane se bavit, nebo nebude hned takový, že by se povyšoval, nebo ofrňoval, ale tak nějak to všechno bolí a mrzí a neuděláš s tím fakt nic, protože za tohle nemůže nikdo. Jen si tak v duchu můžete přát, že kéž by ten člověk byl zdravý a v pohodě, jak byste mu to vytmavili a jak byste se bránili, to možná pomůže se s tím srovnat. Jinak nejspíše nic reálného v komunikaci, protože ten člověk vás stejně nepochopí a bude dál na vás hledat problémy o kterých zítra už nebude vědět, protože zapomene a zapomene i na tohle všechno, co se stalo, protože za to prostě nemůže, že?

Zdroj obrázku: IRECEPTAR.CZ a kol. ireceptar.cz [online]. [cit. 15.7.2021]. Dostupný na WWW: https://www.ireceptar.cz/zdravi/poruchy-pameti-kdy-se-normalni-zapominani-meni-v-nemoc.html