O dřevorubcích a jejich roli v našem životě

V životě je běžné, že se nám mění nálady, každému člověku se mění nálady a psychické rozpoložení. Je to běžné, máme na to vliv my, naše myšlenky a i okolnosti, které prožíváme (pokud jim však dovolíme, aby nám ovlivnily náladu).

Přirovnám naši výkonnost a naší náladu se sekáním dřeva.

Když jsme šťastní tak nám jde sekání dřeva snadno a posečeme toho i mnohem více než běžné, jelikož se cítíme skvěle tak nás to i baví a vidíme na to i to pozitivní.

Když jsme nešťastní sečeme, dostáváme tu negaci ze sebe, však nejde nám to tak hladce a snadno, jako když jsme šťastí. Je to namáhavější, vysilující, ale přes to sekáme a nasekáme tolik kolik je třeba.

Když jsme rozčilení tak sečeme nejvíce, máme nejvíce síly, adrenalinu a chutě toho co nejvíce posekat. Avšak také po sekání jsme nejvíce vyčerpaní.

Když máme depresi tak sečeme hodně málo, nemáme sílu, nemáme chuť, nebaví nás to a tak posečeme jen to co zvládneme v tu chvíli. A stejně nás to unaví.

Když jsme zamilovaní tak sečeme hodně výkonně, jelikož se cítíme skvěle a nenuceně a motivujeme se tím, že po sečení budeme s milovanou osobou, tudíž sečení jde skvěle od ruky.

Když jsme úzkostlivý tak naše sečení je jako jízda na horské dráze. Chvíli sečeme výkonně, chvíli zas ne. Když nás chytne úzkostlivý záchvat tak obvykle nejsme schopni vůbec sekat, pak se to vyhoupne do dobré nálady tak zas sečeme.

Když jsme mrzutí tak nás nebaví sečení a ani jiné činnosti, nebaví nás nic, jelikož nás všechno štve a tím pádem nic na celém dni se nedaří.

Když jsme na pohodu a v klidu tak toho obvykle stihneme tolik, kolik toho nasečeme, když jsme šťastní, avšak tolik nás to neunaví, naopak je to forma relaxu pro nás v tu chvíli.

Když závidíme, či se poměřujeme s někým jiným a cítíme se tak méněcenně tak náš výkon je sice chvilkami hodně rychlý a dobrý, avšak stejně nevidíme reálně kolik hodně jsme toho posekali, stále svůj výkon podceňujeme a tím srážíme své síly.

Když cítíme příliv zázraků v našem životě, tak i to sekání zázračně jde i nám a vlastně dějí se zázraky v celém dni bez ohledu na to, jak sekáme a kolik toho posekáme.

Nuže ještě, že existují lidé, kteří jsou tací „dřevorubci“ a při takovýchto rozpoloženích nás nenechají samotní a dokáží nám přiložit ruku k dílu a při tom sekání dřeva pomoci a posekat společně víc stromů, aby to světlo, které uvidíme prosvětlilo náš život.

Dřevorubci milují sekání dřeva a tak ochotně nám pomůžou s tím, protože sami věcí jak na to nejlépe, protože milují, když mohou někomu pomoci a tak umí i pomoci uvolnit zlé emoce, anebo nám přeladit náladu na lepší, tak aby nám práce šla lépe, anebo abychom se celkově cítili lépe.

Tito dřevorubci jsou naprosto prostí a obyčejní lidé s neuvěřitelně kouzelnou schopností a to, že umí zlepšovat náladu už jen tím, že jsme v jejich přítomnosti a když na nás promluvit tak hned člověk cítí příliv pohody a šťastnějšího pocitu. Protože tito lidé milují, když mohou pokácet stromy a prosvětlil tak někomu život, aby v něm znovu viděl to světlo, které se ukrývalo za korunami stromů a po dlouhou dobu ho ten člověk neviděl.

Tito lidé k životu moc nepotřebují, jen činit lidi šťastné, nezištně, pomáhat jim a pomáhat vidět světlo za stromy, případně rovnou kácet vysoké stromy, které zakrývají slunko, které by tak rádo se na nás usmálo.

Dřevorubci to učiní, protože milují dobře odvedenou práci a úsměv na tváři lidí :). Jsou prostí, nenucení, přirození, upřímní a nepotřebují toho k životu mnoho a rádi vidí lidi, když se smějí. V tom je jejich neskonalé kouzlo.

Těmto dřevorubcům patří můj neskonalý dík, za to že existují. Pár takových dřevorubců ve svém životě znám a považuji je za své blízké přátelé.

Tento článek byl inspirován mým bratrem, kterým je takovým „dřevorubcem“ a za tuto povahu jsem mu vděčná, že je takový jaký je.

Zdroj obrázku: NOVOTNÝ, Martin. supermuzi.cz [online]. [cit. 4.3.2016]. Dostupný na WWW: http://www.supermuzi.cz/novy-muzsky-ideal-lumbersexual-posouva-metrosexuala-na-druhou-pozici/