O tom jak lidé raději souhlasí, než aby projevili svůj názor

Je obecně známé, že lidé se chovají jako ovce. A nyní bez servítek.

Chovají se jako ovce, a to tím, že zastávají názor většiny bez toho, aniž by si utvořili svůj vlastní. Pokud se ten vlastní názor shoduje s většinou, dobrá, může být.

Avšak bezmyšlenkovitě a lehkovážně souhlasit s tím, co tvrdí většina je chování ovce.

Na místo toho, aby byli sami sebou a nebáli se o to téma zajímat a zjistit si informace, tak žijí v sladké nevědomosti a nechávají se zaslepovat iluzemi, které jsou všude kolem.

Mají tendenci věřit všemu co vidí a slyší. Však, aby zanalyzovali si, kde skutečná pravda je, to už nikoliv.

Pravda totiž obvykle nebývá hned na očích, pravda se nachází vždy v srdci. Tam je a tam ji člověk vždy najde. Ono i postačí, když si člověk sám sobě přestane lhát, pak pravdu není třeba hledat. Protože ta prostě je a bude. Lži mohou zmizet a zhroutit se, jak domeček z karet, avšak pravda ta je pevná jak strom a ta jen tak nezmizí.

Ano, lidi a jejich „ovčí“ sklony, je to dle mého názoru bezpečné, avšak nešťastné chování většiny lidí, jelikož to o tom člověku nic nevypovídá. Nevypovídá to nic, jen to člověka škatulkuje k většině. A však moc dobře víte, že každý člověk je originál a má své originální myšlení, myšlenky, názory a rozumy.

Tímto „ovčím“ chováním to v sobě jen utlumí a zařadí se do kategorie oveček, kde je každá stejná.

Většina lidí, kteří se chovají ovce se i bojí přemýšlet, zajímat se a zjišťovat si informace, jelikož se bojí být jiný, bojí se, že nebudou přijímaní společností a že by se nedej bože dostali s někým do konfliktu, jelikož neumí si hájit svůj názor a koneckonců ani sami sebe. To je pak smutné, holé a chodící neštěstí dle mého názoru, jelikož ten člověk škodí nejvíce sám sobě a svému šťastnému životu.

Nic ve zlém, avšak takových lidí je hodně a dělají to jen proto, že se bojí vidět pravdu, takovou jaká je o všem, co se děje a o tom co se prožívá.

Zavíráním očí se nikdy nic nevyřešilo a ani se ty problémy a ta pravda nezdála jiná, vždy to bylo tak jak je to vidno.

Tím, že o tom co se děje v našem životě nebudeme přemýšlet a nebudeme to řešit, neznamená že ta realita zmizí a ani to, že ty problémy vymizí. Nevymizí, budou tu do té doby, než je začneme řešit a pravdu tu bude stále, do té doby než ji přijmeme takovou jaká je.

Tím, že problémy necháme na ostatních lidech a budeme doufat, že někdo jiný to za nás vyřeší tak tím se zbavujeme zodpovědnosti za svůj život. Ostatní lidé za naše jednání nebudou rádi, ale což o to, především jde o to, že my se nestavíme zodpovědně ke svému životu a nepřebíráme za něj zodpovědnost a to je ten problém. My totiž jsme zodpovědní za svůj život a za to co učiníme, i za to co neučiníme.

Když nepřijmeme pravdu a realitu a budeme žít tak ledabyle v iluzích, život nás bude zmítat ze strany na stranu, dokud to vydržíme a nepadneme na dno, kde tu pravdu najdete.

Ano, když si člověk sáhne na své dno a dostane se na konec svých sil v tu chvíli si tu pravdu je nucen přiznat, otevře mu to oči i srdce a konečně to začne vše vidět takové jaké to je, bez iluzí.

Teprve až když člověk pozná pravdu na vlastní kůži, když pocítí jaký kruté a násilné to může být, jak hořké to může být, jak odporně to může být cítit, jak hrubé to na omak může být a jak šílené a hrozné na pohled to je tak pak teprve je schopen si to přiznat. Až sám život mu ukáže se takový jaký je a nemilosrdně mu růžový závoj plný iluzí a lží a sundá i růžové brýle z očí, které mu zakrývaly výhled.

Pak se teprve i z ovce, která si líně žije v názorové většině, aniž by o tom přemýšlela, tak teprve pak se z ovce může stát člověk s názorem a žijící v pravdě.

Možná to všechno zní tak krutě, až se někomu může chtít z toho brečet, avšak tak to je. Kdybych si to sama neprožila nepovídám Vám o tom, kdyby si to neprožili mí blízcí tak bych o tom určitě nenapsala. Avšak ono se to skutečně stalo a děje se to.

Všichni jednoho dne postupně prozřeme z těch iluzí a lží, kterými se tak rádi krmíme a kterými nás krmí všichni okolo a to převážně média a rádoby „důvěryhodné“ zpravodajské zdroje.

Jednoho dne tyto lži a iluze nebudou třeba, jelikož jim už nikdo nebude věřit a všichni budou žíti v pravdě a uvědomí si realitu.

Realita není zlá, ani dobrá, je taková jak se na ní podíváte. Život není krutý, je pestrý.

Nic není jen černobílé, vše je barevné. A proto je tak těžké něčemu přestat věřit, protože stále věříme, že to není tak špatné jak o tom všichni mluví. Neustále to omlouváme jen proto, že tomu věří i sousedka z ulice. Avšak máme vážně zapotřebí věřit tomu, co ostatní?

Co si takhle nehrábnout do vlastního vědomí a zamyslet se nad tím vším samostatně bez vlivu někoho jiného?

Co si takhle dovolit uvažovat individuálně a mít na věci vlastní názor a ne ze strachu souhlasit s tím, co všeci?

Ano, je pravda, že když souhlasíte s většinou tak životem vážně jen tak krásně proplujte a získáte si tím známé, dokonce spoustu známých, avšak stojí Vám to za to? Zaprodat sami sebe a být tak stejný jako všichni ostatní? A to jen ze strachu, abychom nezůstali neoblíbené a opuštění?

Zamyslete se nad tím v čem vlastně žijete a čemu věříte.

Zdroj obrázku: DESOUZA. Rozpad.cz [online]. [cit. 8.4.2016]. Dostupný na WWW: http://www.rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=47&t=3581