Odmlka prospěje

Nejdřív si říkáš, když někoho odmítneš, nebo opustíš, jestli to není chyba, jestli ti nebude chybět, vystřídají se v tobě ty emoce typu hněv, kdy se stále na toho člověka zlobíš pro něco, co udělal, nebo neudělal, pak smutek, když je ti to prostě líto, že se to muselo takhle stát, že vůbec uvažuješ nad koncem nebo odmlce a nakonec se s tím prostě smíříš, že to tak dopadlo.

Nejdřív se prostě člověk bojí toho, že zůstane sám, nebo že někoho jiného už nenajde, nebo si s nikým jiným už nebude rozumět, ale to je prostě zpočátku, je to počáteční reakce, která pomine. Avšak když už pak přejdeš do fáze smíření, zjistíš, že je ti fakt bez toho člověka líp, nebo bez některých lidí líp. Sejde z očí, sejde z mysli, u mě to tedy funguje velmi. A ono když se tyhle emoce překonají a jdeš dál, věnuješ se sám sobě a žiješ život pro sebe, zaměříš tu pozornost, kterou si doposud mrhal na ty lidi, kteří ti ublížili, nebo prostě se nestarali, tak je ti líp, protože najednou máš na sebe víc času, víc tě ten život baví, už to není ten blbý kolotoč povinností a žití pro někoho, za kým se jenom ženeš a nic z toho nemáš a necítíš už žádné uspokojení.

Někdy je prostě nejlepší říct „Ne, nemám čas.“ Nebo prostě říct ne a nechat ty lidi být, nechat je žít jejich životy. Kdo ví co bude potom. Neříkám, že hned musí být konec, to je na vás, jestli to cítíte jako definitivní konec, nebo ne. Když konec tak definitivní a zjistíš pak, že je ti fakt bez toho člověka, nebo bez těch lidí líp a že si i sám sebe víc vážíš. Je to krásné zjištění, fakt že ano. A když se rozhodneš neukončit to úplně tak rozhodně prospěje víc času, prodleva a odmlka, kdo ví co bude později, ale rozhodně je leckdy potřeba pauza od některých lidí, nehnat se za nimi, ale dát jim prostor, ať taky pro ten vztah či přátelství něco udělají. Třeba to pak bude lepší a ten člověk si uvědomí chyby, že vše co dělal bylo špatně a musí se taky chovat a víc vycházet vstříc, anebo si to prostě neuvědomí a ty se pak jen prostě usvědčíš v tom, že ti bez něj/ní bylo líp. I to se může stát, nedělejme si tu bulíky na nos, jsou různé verze, jak to dopadne a lidi nejsou svatouškové, kteří se brzy napravují a uvědomují si chyby. Lidé se poučí až dávno po tom, co vás ztratili a to už se nedozvíte, kdy se poučili, protože to ani nemůžete zjistit a kdo ví zda by vám to přiznali.

Tímto chci poukázat na to, že leckdy je dobré si dát od některých lidí pauzu, přestat posluhovat a být ten věčný správný a dobrý kamarád, ale dát čas taky sám sobě, na sebe a dělat věci pro sebe, udělat si na sebe čas a i kvůli sobě někoho klidně časově odmítnout. Ono slušné a asertivní ne je fakt zapotřebí, nemusíte na všechno říkat ano a nemusíte být věčně k dispozici. Je těžké si na tohle přijít a fakt to pochopit, procítěně, že už to budete žít. Mně to trvalo a možná ještě trvá. Neustále bojuji s tím vnitřním strachem, zda nebudu litovat, když dám pauzu, nebo to na nějakou dobu stopnu a řeknu „Ne, nemám čas teď a ani tenhle týden.“ Stále mám takový vnitřní strach, aby ten člověk úplně se neurazil a neodešel ze života, však když právě řeknu a udělám to ne, víš co se stane? Uleví se mi a je mi dobře, tak ať pak mi Vesmír nebo někdo tedy vysvětlí, jak to tedy je, jestli toho člověka mám ve svém životě stále držet a usilovat, nebo se na to prostě vybodnout, i když cítím, že mě to bude bolet? To jsou dilemata, co? Asi je to rozhodování mezi menší bolestí, avšak musím uznat, že ta odmlka, nebo pauza se někdy prostě odmlčet tak fakt mi hodně pomohla, utřídíš si myšlenky, můžeš se nad sebou zamyslet co a jak si dělal a taky nad tím, kam v životě směřuješ a můžeš skutečně se věnovat sám sobě a neodkládat se na vedlejší kolej, nemusíš spěchat kvůli někomu. A není to žádná samota, to fakt ne, právě že naopak, člověk se cítí o to víc ve středu veškerého dění a v houfu lidí, avšak jiných lidí. Paradox, že?

Co vy na to? Máte to také tak? Nebo umíte říct ne i někomu, koho máte rádi, jen prostě si potřebujete od něj/ní chvíli odpočinout a přitom neublížit?

Zdroj obrázku: PEXELS. pixabay.com [online]. [cit. 30.9.2021]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/cs/photos/mu%c5%be-mlha-silueta-kle%c4%8d%c3%adc%c3%ad-kle%c4%8det-1868418/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Odmlka prospěje

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *