Odpoutání se

V životě a to především v komunikaci s lidmi, především s blízkými lidmi se můžeme dostat do situace, když se problémy kupí. Kupí se a kupí, pokud máme s těmi lidmi, nebo s tím dotyčným člověkem patřičnou důvěru a věříme si, tak máme sílu a vůli to společně překonat, zvládnout a vyřešit. A naše přátelství, či vztah se upevní a jsme tak k sobě otevřenější a upřímnější.

Avšak pokud již důvěra je narušená, chybí, anebo pokulhává, tak už je to mnohem těžší.

Když nedůvěřujeme, nevěříme, či nás to již neuspokojuje, hledáme za vším již záminku si do toho člověka rýpnout, kontrolovat, rozhádat a tak trochu ho uzemnit do reality. Už nemáme sílu a chuť povzbuzovat, důvěřovat, znovu začít přátelství budovat. Už jsme tím znechuceni, že už prostě do toho znovu vstoupit nechceme, jelikož cítíme, že to již za to nestojí.

Ale to je přirozený následek toho, že se vytratila důvěra v to přátelství, či v toho člověka. A myslím si, že nejideálnějším řešením v tomto případě je ukončit tento kontakt a jít každý svou cestou. Přeci jen ten jeden trpí, má problémy a chce na sebe jen upozornit, aby ho ten druhý vnímal, ale tomu druhému už se prostě nechce, jelikož už mu nevěří a nechce už být jím využíván.

I to se v životě stává a proto si myslím, že v největší slušnosti je vhodné být k sobě vzájemně upřímně a rozvést tento kontakt, aby mohl jít každý svou cestou a hledat si jiné přátelé.

Ano, je to smutné, kor po nějaké době, co jste spolu zažili a jak jste si dříve rozuměli, ano vzpomínky jsou a zůstanou, ty už Vám nikdo, nikdy nevezme, ale zas není dobré to takhle „tahat a lámat přes koleno“ dál, když už jeden z nich nechce a nevěří.

Všechny mezilidské vztahy jsou o důvěře a komunikaci a pokud z toho něco pokulhává tak je třeba buď na tom zapracovat, když o to oba stojí, anebo jít dál svou cestou. Někteří lidé prostě z našeho života odcházejí, je to prostý fakt, je dobré to přijmout naučit se s tím žít.

Osobně, zažívám to, je to smutné, ale už se nemůže takhle žít dál, myslím si, že to ubíjí obě strany. A nemůžete ze sebe věčně dělat nějakého utěšovatele, když vás ten druhý neumí ocenit. Když jeho vyprávění postrádá reálné základy a protiřečí si přímo před vámi, když vám něco sděluje. Vím, jaké to je, když vás někdo drží, jen aby vás mohl využívat pro svůj prospěch a pro své trable, ale jen tak aby se neřeklo se zeptá na Vás, ale Vy víte a cítíte moc dobře, že mu o Vás nejde, že Vás chce jen pro svůj prospěch, ale už nemyslí na Vás a na Vaše potřeby.

Znám to a mám pochopení, že z takové situace je nejlepší odejít důstojně a zachovat si věrnost sám sobě a najít si nové přátelé.

Zdroj obrázku: KAROLÍNA. Vítej v mé zhrzené duši… [online]. [cit. 14.2.2015]. Dostupný na WWW: http://zivotmaleskriti.blog.cz/0803/ztracena-duvera