Paranoia

Paranoia, asi každý se s tím buď přímo, či nepřímo setkal v životě.

Dejme tomu, takový ten pocit, kdy nemůžete věřit v nic, ani sami v sebe. Cítíte neustále pocit, že se něco děje, že může se každou chvíli něco stát – obvykle něco negativního.

Nejsem psycholog, ale stručně rozdělím toto téma. Existuje paranoia, kdy si člověk myslí, že jej někdo pronásleduje. Tudíž se ten člověk neustále ohlíží, je neklidný, nedokáže se soustředit a má pocit, že ho někdo sleduje a třeba i následně pomluví, nebo to také může vzniknout u oběti na které je páchán stalking. Velice nepříjemný pocit, takový člověk se necítí nikde v bezpečí, je až úzkostlivě starostlivý a podezřívavý. Nevěří lidem. Upřímně jisté období v životě jsem si to prožila, vím jaké to je. Nikde se necítíte v bezpečí. 

images

Pak dalším druhem paranoi je typ, kdy se člověk cítí, že jej ostatní pomlouvají, nemají rádi, cítí se vyřazen ze společnosti. Má pocit, že jen špatným pohledem od někoho je zaklet a že jej ten dotyčný pomlouvá a zošklivil si ho. Celkem to zní neopodstatněně, ale je tomu tak, ten člověk to tak cítí a těžko mu to vymluvíte. Nevěří lidem, nevěří v sebe, cítí se obezřetně non stop.

Další formou paranoi je žárlící paranoia. Kdy má člověk pocit, že partner/ka jej podvádí, či má někoho raději než jeho. Takový člověk je neustále ve stresu z toho, kam milovaná osoba jde, s kým se stýká a zda si nehledá někoho lepšího. Takový člověk nevěří a za všem hledá něco víc než ve skutečnosti je. Může se časem vyhrotit až v agresivní scény, jednání a až vraždu. Nebezpečná paranoia.

A poslední je paranoia společnosti, neboli davová. Kdy vlastně stádo, či společnost lidí je paranoidní vůči něčemu, co přichází. Viz takový xenofobie, nebo třeba strach z války, strach z nedostatku, strach z nedostatku financí, atd. Lidé se shlukují a bojí se věřit tomu, co bude. Nevěří systému, vládě, apod.

Paranoia jako takový je velice omezující pro život člověka, když to tak vidím, dívám se na to ze svého temného pokoje, kde plodím nápady. Tak popravdě jsem vděčná za to, že jistou důvěru sama v sebe a v lidi mám. Nechtěla bych tak žít, omezovalo by to především můj život a zkazila bych si tak kvalitu svého života. Mé problémy by mi paranoia nevyřešila a ani by mě včas neučila předcházet podvodům, či ošklivým věcem. Ty se stanou buď tak či onak, anebo bych je jen zbytečně vyhledávala tam kde nejsou.

Nejsem naivka, ale nenechám se strhnout démony ve své mysli, kteří občas přicházej a znejišťují mě. Nenechám se, protože vím, že neříkají pravdu, že jsou to jen vsugerované myšlenky, které vyplodil můj mozek, který plodí pouze logická vysvětlení na všechno. Avšak život není vždy logický, proto je třeba používat i srdce a věřit i srdci.

Znám několik lidí, kteří jsou až paranoidní a upřímně je mi jich líto, cítím nesmírnou lítost nad nimi, jelikož ochuzují se o jednu jistou krásu v životě a to o důvěru. Protože důvěra je krásný pocit, dodává nám bezpečí a harmonii. I po tom všem, co se nám v životě stalo, naše srdce potřebuje cítit, že může věřit, že mu někdo věří. Je to lidská potřeba našeho srdce :).

Jak jste na tom s paranoidním chováním Vy? Jste podezřívavý? Anebo důvěřujete životu tak jak plyne se vším nádherou i smutným událostem?

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2015. http://wemeantwell.com/ [online]. [cit. 16.7.2015]. Dostupný na WWW: http://wemeantwell.com/blog/2015/01/05/what-didnt-happen-in-2014-the-paranoia-year-in-review/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *