Pokud o přátelství stojíš, tak bys měl konat

Je na čase přestat nadbíhat a je taky na čase se přestat vtírat a nechat ostatní ať se činí a konají, aspoň takhle člověk pozná, za co komu stojí. A jestli ten, kdo sděluje, jak strašně má rád, jestli je to fakt pravda.

Tím nic nezlehčuji, věřím, právěže věřím až moc. Však jsem unavená tím vším nadbíháním někomu, když jsem nedosáhla žádného výsledku, proto to balím.

Ať už jsem dělala cokoliv dobře, nebo cokoliv špatně, tak to nepřineslo kýžený výsledek a tím pádem to bylo nesprávné a buď změním přístup, nebo to nechám jít.

A já měním přístup, nezavírám dveře do mého života, nekašlu na nikoho a ani neříkám nikomu ahoj na rozloučenou. Nechávám lidem volný prostor, aby mohli tvořit a aby mohli dokázat, že to co psali a říkali tak můžou dokázat v reálném životě. Jestli tomu tak skutečně je tak to ukaž, v reálném životě, ať je vidno čin, ať to mohu brát vážně, jinak to bude stále jen slovo, plané slovo.

Nebuduji s lidmi virtuální vztahy a přátelství, ale reálná, ta v životě. Kdy se vidíte tváří tvář, povídáte si třeba u kávy, nebo u sklenky vínka, nebo panáčka rumu. Nebo to, že se jdou lidé projít po okolí třeba třikrát dokolečka, ale povídají si, vyprávějí si své zážitky a povídají o všem možném na co zrovna dojde téma. Ptají se a zajímají se vzájemně a mohou co rozebrat osobně, tím že si dívají do očí.

Ano, taková přátelství a vztahy. A víte proč?

Protože jsou reálná, jsou to reální lidé a zažívá s ními člověk zážitky na které pak může vzpomínat a těšit se z nich.

Darovat někomu svůj čas je to nejcennější co můžete dát a proč jej netrávit s někým kdo říká, že vás má rád, tak prosím ať mi dá trochu svého času, ukáže se jestli mluví pravdu, ukáže se hodnota jeho/jejich slov, ukáže se jeho/její charakter.

Něco chce? Něco se tě zajímá, něco chceš vědět? Máš otázku? Tak pojď to rozebrat osobně i kdyby 10 minut tváří tvář, dá to mnohem víc než slohy v sms zprávách nebo na sociálních sítích.

Říkáš krásné věci, které dokáží člověka rozesmát, potěšit, zalichotit, zahřát u srdíčka, ale pojď a řekni mi to osobně do očí a já ti osobně a do očí poděkuji.

Říkáš jak něco či někoho strašně chceš tak vyjdi ven a dokaž, že o toho člověka stojíš. Udělej něco pro něho/ní.

Jsem sytá toho jak všude čtu jen slova, která nejsou podpořená skutky, je to totiž tuctové a je to všude. Nevím proč se tak lidi bojí reality a bojí se vyjít ven a bojovat za toho koho mají rádi.

Když mají čas, tak se nenabídnou, že by svou milovanou/milovaného viděli, potkali, střetli, neptají se, nezajímají se, jen odpovídají, jen se nechávají zpovídat.

Čekají, nekonají, nevím na co? Až přijde někdo jiný a sebere jim příležitost?

Nevím, já byla a jsem člověk který vždy se hned šel ucházet, když o někoho stál, hned využít jakékoliv příležitosti, snažit se, projevit zájem.

Buď mi to vyšlo, nebo nevyšlo, ale věděla jsem na čem jsem a měla čisté svědomí, že jsem to aspoň zkusila, anebo jsem byla šťastná že mi to vyšlo a nelitovala jsem.

Nevím, ti lidé uvažují zvláštně, já to nijak nekritizuji, ale nechápu přílišné čekání na co jako? Já bych se upřímně na jejich místě bála toho, že toho milovaného/milovanou to přestane bavit a vykašle se na mě, nebo že přijde někdo jinej a využije příležitosti a budu mít po „he he“.

Ale tak prosím, když to lidem vyhovuje, nemám proti tomu nic.

Já sama za sebe dávám lidem prostor, ať tvoří a ať se projevují tak jak cítí, já podle činů poznám komu za co stojím, protože to chci a potřebuji vidět. Vím, že dokážu být otravná, vlezlá, příliš se zajímat, být někdy až upnutá, ale to je právě někdy až na mou škodu, proto polevuji do zdravé roviny, aby mohla i protistrana konat. Na nic nečekám a na nikoho a ani nečekám na žádné konkrétní gesto nebo čin, to ne. Jen nechám lidi tvořit a jsem zvědavá, jak se budou projevovat.

Velmi mi to pomůže.

Protože já jsem šťastná s lidmi, kteří mi zájem a optání opětují, dokáží mi také pomoc, přijdou za mnou, zajímají se a tím pádem ten zájem koluje a to je dobře. Takhle to může fungovat a je to krásné.

Tam, kde se snaží jen jeden to časem přestává fungovat a skutečně se na to ten snaživý typ vykašle, protože na co by se snažil, když nemá odezvu a spolupráci? A takhle přesně to mám já, když necítím opětovanost, tak se balím a jdu dál.

Udělala jsem první kroky, ptala se, zajímala se, zasela dobrý základ pro přátelství, nyní je to na těch lidech, jestli to tak cítí též, nebo to bude jen chvilkové co vyšumí. A nebudu jim to zazlívat, budu v pohodě a přijmu to, budu ráda, že vidím pravdu.

Možná se občas opakuji, ale nemůže něco fungovat dlouhodobě, když to táhne jen jeden a druhý se veze, takhle to prostě nejde a nelze být z dlouhodobého hlediska šťastný.

Je třeba se snažit, investovat čas, úsilí, zajímat se, projevovat zájem oba.

Zdroj obrázku: MACALÍKOVÁ, Klára. pinterest.com [online]. [cit. 9.8.2019]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/739294095054478253/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *