Proč se lidé nechtějí probudit a prozřít?

Proč se lidé nechtějí probudit a proč nechtějí přiznat tu pravdu, která se kolem nich otevírá, ne otevírá, pravda je již v celé své kráse, ale lidé dál zůstávají spát v nevědomosti.

I když realita se mění a pravda řve na plnou krásu, lidé ne a ne, spí si klidně ve své sladké nevědomosti, která se jim stane osudným. 

25d1424991_40915507_o2

Pravda v celé kráse, rozevírá se, možná ještě není to tak dokázané, ale intuice křičí. Časem přibývají logické důkazy pravdy a skutečnosti, ale lidé ne a ne se probudit z té spící nevědomosti.

A to jen proto, že jsou na nevědomost zvyklí, je klidná, nemusí nic dělat, nemusí na ní nic měnit. Mají své zažité vzorce a stereotypy, které tak ve svém životě uplatňují a využívají. Ale o tom přeci život není, o tom celý život prospat ve starých vzorcích a černých brýlích nevědomosti.

Nevědomost tak zaslepuje, až to není zdrávo. Proč se bát pravdy? Proč ji nevidět takovou jaká je.

Ano, pravda bolí a probuzení je leckdy takový duševní otřes. Ale za to, když jím už jednou projdete tak posílíte, jste silnější, odolnější, vyrovnáte se s tím takové jaké to je. Už si nebudete nic nalhávat a budete vědět, že vidíte věci takové jaké jsou.

Není horšího zločinu na sobě spáchat než nalhávat sám sobě, pak lžete i ostatním, aniž si to uvědomujete. A šíříte tak jen lži, které jen zaslepují.

Ale proč lhát sobě a ostatním? Vždyť přeci hodně lidí vyžaduje pravdu, i když není schopno ji přijmout a sžít se s ním. Celé je to životní paradox. Lidé chtějí pravdu a žít v realitě, avšak když tu pravda je, tak ji nedokáží snést a raději si nasadí černé brýle nevědomosti. A dělají jaké že ta pravda neexistuje, anebo ji zpochybňují.

Přitom pravda tu je, stačí přestat lhát. Pravda tu vždy bude, čistá, holá, bílá v celé své kráse. Stačí odložit brýle nevědomosti a probudit se, přiznat si takové jaké to je. Nebát se toho.

Lidé se nechtějí probudit ještě z jednoho důvodu a to proto, že si nechtějí přiznat to, že nechtějí za svůj život přijmout zodpovědnost, spoléhají na to, že nějak bylo a nějak bude. Nebo, že se někdo o ně postará. Ale takové doby jsou už dávno pryč. Dnes každý sám za sebe a na sebe.

Není doba, aby o Vás bylo postaráno. Navíc Váš život si Vy sami stejně odžijete, jelikož sami se sebou a ve svém těle jste od narození až do úmrtí, non stop jste sami v sobě a zkrátka je prakticky lepší se naučit sám se sebou žít a mít se rád a tudíž i převzít za svůj život odpovědnost.

Je to tak trochu strach si přiznat pravdu a podívat se sám sobě do očí. Že vlastně člověk ze sebe dobrovolně dělá hlupáka, když spí v nevědomosti a podceňuje realitu. Podceňováním reality se nic nevyřeší.

Pokud si člověk nepřizná skutečnost tak na to jedině on sám doplatí a tím, že dostane lekci od života, aby se probudil a konečně začal jednat. Aby převzal sám za své činy a za sebe odpovědnost a začal být sám sebou za podmínek ve kterých v tuto chvíli žije.

Nebudu se opakovat, kdo odmítá se probudit nyní, bude rázněji probuzen později, anebo na svou nevědomost doplatí životní lekcí, či zatíženou karmou.

Vím, že je nevědomost sladce pohodlná, ale problémy Vaše to neřeší o to víc problémů Vám to naloží.

Zamyslete se nad tím, proč si vlastně lidé něco nalhávají?

 

Zdroj obrázku: EVČA. My World of Fantasy [online]. [cit. 15.11.2015]. Dostupný na WWW: http://ersilova.blog.cz/en/0902/obrazky-jak-jinak-fantasy

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

1 komentar v Proč se lidé nechtějí probudit a prozřít?

  1. […] Neříkám, že všichni a každý, avšak hodně lidí někdy zalže. Mnoho lidí žije i v iluzi. Viz příbuzný článek Proč se lidé nechtějí probudit. […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *