Rádoby dobrák

Dobráci aneb lidé, kteří dělají dobro pro prospěch ostatních lidí, jelikož mají dobrosrdečnou povahu a tak chtějí konat dobro.

Dobráci skutečně „dobří lidé“, kteří konají dobré skutky pro lidi tak Ti konají z nezištného důvodu, nečekají nic na zpět, dělají to z toho důvodu, že skutečně chtějí ten skutek udělat, pro radost ostatním lidem.

Skuteční dobráci konají tak, že nečekají žádný ani vděk, prostě ten skutek učiní a nic nechtějí a neočekávají.

Skuteční dobří lidé konají tak, že se nikomu nezavazují a ani vlastně nejsou zklamaní, když ostatní lidé nevracejí stejnou měrou dobré skutky.

Tak to je a chodí to tak u lidí, kteří skutečně konají dobro a dobré skutky.

Ostatní lidé, co říkají, že jsou dobráci, tak upřímně Vám řeknu, že dělají dobré skutky pro svůj sobecký úmysl a hned vysvětlím proč.

Sobecký úmysl v tom, že se chtějí těm ostatním lidem zavděčit, že ten dobrý skutek konají pro to, že za to něco očekávají nazpět, že si takto chtějí pojistit lidi, přátelství, vztahy a vděčnost ostatních lidí, jelikož doufají, že lidé se jim za toto budou určitě odvděčovat.

Sobecký úmysl to je, jelikož ve své podstatě ten dobrý skutek konají v konečné fázi pro svůj prospěch, protože doufají, že z toho něco také pro ně kápne.

Nu a pak ve většině případů přichází zklamání, pocit neúspěchu a zášť vůči lidem. Jelikož když takovému člověku se nevyplní to, že by jim to ten druhý oplatil též dobrým skutkem a tudíž pro toho člověka nekápne z toho nic tak se cítí zrazen, ublížen a využit. Přitom není důvod se tak cítit, dobré skutky jsou bezištné. Však už na začátku to ten původní člověk pochopil špatně, jelikož od toho něco víc očekával a chtěl si tak někoho zavazovat a zavděčovat. Proto to zklámání. Zklamání vždy přijde, když někdo či něco nenaplní Vaše očekávání.

Když děláte dobré skutky pro ostatní ať už pro rodinu, či přátelé, či partnery a přitom od srdce cítíte to, že to dělat nechcete tak ve své podstatě a konečném důsledku budete se cítit využití a zklamaní. Sice ano, urobíte to pro druhé lidi to co chtějí, ale Vy šťastní nebudete, jelikož a to z prostého důvodu necítíte ten dobrý pocit, že to chcete ten dobrý skutek urobit.

A když něco necítíte tak to nemá smysl se do toho nutit, jelikož v konečné fázi na to dojedeteVy. Těm ostatním pro které to děláte to bude jedno, jelikož oni konají tak jak jim srdce káže. Vy však to děláte pro něco pro pocit zavděčení se, avšak ani ten člověk pro kterého to děláte Vám není zavázán ničím. Buď něco udělat chcete, anebo nechcete, nic mezitím. A když něco děláte pro někoho musíte cítit, že ten dobrý skutek udělat chcete, pokud cítíte že to dělat nechcete, ale že se to buď očekává, nebo že musíte ustoupit na úkor sebe je to špatně a nemá smysl to dělat.

Když pojedete někam s někým jen pro to, že ho máte rádi, ale přitom Vám se tam vůbec nechce a nechce se Vám tam třeba z důvodu, že víte jak to tam bude probíhat a ten průběh se Vám nelíbí, nebo jej nechcete riskovat, tak upřímně nemá cenu ustupovat a nemá cenu takový „dobrý skutek dělat“, pokud necítíte to, že tam skutečně chcete a tím pádem uděláte i dobrý skutek pro toho, koho máte rádi tak to nemá smysl a cenu.

Když budete dělat něco, co po Vás někdo chce, protože se mu to líbí a Vám je to proti srsti, avšak děláte to pro to, aby ten druhý měl potěšení, tak upřímně to potěšení skutečně bude jen jednostranné a Vy se zanedlouho budete cítit využívaně a zranitelně, jelikož Vy z toho nic mít nebudete, jelikož Vám je to proti srsti a dobrý skutek neděláte skutečně, jelikož tajně doufáte, že ten druhý bude natolik ohleduplný a věštecky založený, že pozná, že i pro Vás by měl něco udělat, avšak to se nestane. To je třeba vzít na vědomí.

Také tu máme rádoby dobráky takové, kteří na oko pro všechny dělají všechno dobré, vyslechnou ostatní, utěší, pomůžou atd. A když se jim od těch stejných lidí nevrací to stejnou měrou tak začnou býti zklamaní a nadávat na ty lidi, že je jen využili atd. Ano, dá se to tak říct, že využili, ale Vy jste si neměli v tu chvíli nic myslet a ani nic víc očekávat.

Funguje to tak, že co se nabízí tak toho se využije, ale k ničemu to člověka nezavazuje, tudíž když pomoci tak nic nechtít a neočekávat, když se cítíte využitě, tak nepomáhejte ostatním, neždímejte ze sebe víc než dokážete dát a zaměřte se raději sami na sebe, to je zdravé sobectví v tom, že Vy sami sebe neždímete, ale věnujete ten čas, úsilí a pomoc sami sobě.

Když budete dělat jen skutky dobré bezištně tak se nemůže pak stát, že se budete cítit zklamaní od lidí a využití, nemůže se to stát, jelikož si tak nebudete nikoho k sobě ničím zavazovat a nikdo Vás tak nemůže zklamat.

Doporučuji nejlepší cestu a tu, věnovat se sám sobě, na první místo dát sám sebe a když dělat dobrý skutek tak pouze občas a bezištně, mít toto na paměti a vyhnout se tak zklamání a využití. A když už na Vás jdou tlaky ze všech stran od lidí ať jim pomůžete a Vy nemůžete tak si dejte pauzu chvíli, zaměřte se na sebe a až se budete cítit tak pomožte.

Nezavazujte si nikoho tím, že od něj budete něco očekávat za Váš dobrý skutek. Ve své podstatě Ti, kteří pomáhají tak, že očekávají, že se jim to vrátí od těch lidí zpět tak Ti jsou většinou sobci s prominutím v tom, že takto si chtějí pojistit lidi, aby se jich všímali a aby se s nimi bavili, přátelili a aby se jim věnovali, jelikož tací lidé v sobě to sobectví dokážou vychytrale skrýt tak, aby ho odhalili ve správnou chvíli, kdy se jim to hodí a tím zahltili toho a upnuli se tak na toho, komu „pomohli dobrým skutkem“ a tím si ho tak k sobě připoutali a narafičili to tak, aby se jim ten člověk věnoval.

Neodsuzuji takové lidi, nesoudím nikoho, jen chci poukázat na to, proč se cítíte tak jak se cítíte, když si myslíte, že děláte dobrý skutek.

Co si o tom myslíte Vy? Jste rádoby dobrákem? Anebo chápete jak se konají opravdové dobré skutky?

Zdroj obrázku: CITÁTY O JE DOBRÝ RECEPT. sklenicescitaty.cz [online]. [cit. 12.8.2016]. Dostupný na WWW: http://www.sklenicescitaty.cz/profil/je%20dobr%C3%BD%20recept/?page=7