Rozchody ve vztazích jsem plně chápala, až časem

Dnes vezmeme ne zrovna časté téma o kterém se tu moc nezmiňuji a nemám vyloženě v oblibě o takovém tématu psát, však zmíním se dnes.

Vezmu si do písmen rozchody partnerských vztahů.

Ačkoliv upřímně musím říct, že pár vztahů jsem za život měla, pravda byly krátkodobého charakteru, však nelituji ani jednoho vztahu v mém životě, každý ten vztah mi dal něco, anebo ukázal něco co chci a co nechci ve svém životě mít a zažívat.

V tuto chvíli nechci urazit ani jednoho z mých bývalých partnerů, však musím uznat, že leckteré rozchody, ať už byly oboustranné, anebo z jejich strany jsem nepochopila.

Ano, přijmula jsem to, odpustila, vyrovnala se s tím, však pointu toho rozchodu a pravý důvod jsem poznala a pochopila až časem.

Není to tak, že bych nad tím tak dlouhou dobu polemizovala to ne. Však, když jsem se takhle jednoho brzkého rána zamyslela nad několika mými ukončenými vztahy a to jsem se zaměřila na vztahy, kde jsem měla pocit, že to je velká láska, která vydrží dlouho tak jsem se leckdy podivovala, že jak jsme spolu mohli být. Nic ve zlém, avšak za ten čas se člověk hodně změní a vyspěje a prostě leckteré věci bere už jinak a hlavně, už ty city k tomu člověku nejsou tak intenzivní tak, jako v době, kdy jsme spolu byli.

Když jsem tak přemýšlela tak spoustu vztahů byla taková letmá, nemůžu říct, že byla založená na principu sexu, i když vždy v tom roli sex hrál to se za to nestydím, však nelze říct, že by to bylo založené jen na tom, ale byli takové neúplné, chyběla jim ta hloubka. Ano, v tej době toho vztahu jsem byla zamilovaná a neviděla jsem a neslyšela, měla jsem za to, že spolu budeme na věky věků a nestydím se za to, tak to prostě bylo. Však až nyní třeba po 2 letech, či 3 letech si uvědomuji, že těm vztahům chybělo hodně, nemělo to tu hloubku, málokdy jsme spolu něco pořádného překonali, to co by nás spojovalo nadále, v hodně vztazích chyběla vzájemná důvěra, taky byly vztahy založené na principu – já ti nevěřím, bojím se zrady nevím proč, tak Ty zabojuj o mě.

V hodně vztazích chybělo vzájemné pochopení, několik vztahů bylo na principu podmíněné lásky – ty nemůžeš nic a já všechno.

Pak i na naprosté sobeckosti – ty miluješ jen mě a tak se musíš věnovat jen mě a ne své práci a svým přátelům.

Dále na pouhém zkoušené a flirtu – ty jsi sobec, že se mnou nechceš být, když já Ti odcházím za jiným člověkem a jdu s ním bydlet.

Dále založené na naprosté věrnosti – já jsem Ti věrný a přitom celou dobu co jsme spolu venku mluvím o sousedce, která mě uhání.

Dále na manipulaci a vydírání – pokud mě opustíš tak se zabiju, podřežu, skočím pod vlak, anebo se předávkuju léky, však když mi budeš volat urychleně sanitku tak toho nechám a můžeme zůstat přáteli.

Pak na velké dávce flegmatismu – zlatíčko já jsem nemocný, musím být doma, avšak nemůžeš za mnou přijet, jelikož doma není uklizeno, takže se uvidíme až týden.

Nikoho tímto neponižuji, na nikoho nepoukazuji, jen vyprávím nad čím vším jsem se tak nějak zamyslela a uvědomila jsem si, že leckterý rozchod, který jsem tehdy těžce nesla byla i hloupost a uměle vykonstruovaný důvod.

Nejsem perfektní člověk, také mám hodně chyb a narobila jsem spousty chyb. Nejsem svatá a nepovažuji se za ni, ale některé ty rozchody mi přišli nedomyšlené, hozené jen na mou osobu a s prominutím i pitomé. Jakoby ten člověk leckdy neměl jen tu odvahu mi říct? „Promiň, nejsem ve vztahu šťastný, ukončeme to.“ Nebo: „Promiň, mám již někoho jiného, rozejdeme se.“

Výmluvy a výmluvy. Až časem jsem si tak říkala, že vlastně ono to bylo jinak, než mi to bylo řečeno, protože to dává smysl.

A ano pak jsem si následně dohledala konverzaci s tím člověkem a upřímně mohu říct to, že pokud nechápete chování některého z lidí, pročtěte si klidně i zpětně konverzaci s tím člověkem a leccos si uvědomíte a pochopíte. Nehanbím se za to, ano čtu si občas když polemizuji a přemýšlím nad lidmi a ukončení kontaktu s nimi, konverzace a to co jsme si psali. Myslím si, že to dělá hodně lidí. Není to tak, že bych denně četla ty konverzace, to nikoliv, na to čas prostě nemám a ani si ho neudělám, avšak když ta volná chvilka je, nebo když je chvilka nudy a přemýšlím tak proč ne. Avšak také se přiznám, že u některých lidí žádné konverzace již nemám, jelikož ukončení kontaktu proběhlo tak drsně, že jsem již nechtěla dochovat žádnou památku na to.

Ano, pročtením těch konverzacích jsem pochopila i to, jak to ten člověk celou dobu se mnou měl a že leckdy to byla fakt jen manipulace a nalhávání jen proto, aby nebyl za hlupáka.

Anebo se tak člověk aspoň dozví pravou podstatu i povahu toho člověka a to že vlastně ten člověk Vám není schopný se po nějaké delší době otevřít a víc se Vám svěřovat, ačkoliv spolu se neznáte jen tak krátce, ale delší dobu, tak to už dle mého názoru není introvertnost, ale to je už záměrně zatajování a znak toho, že mi nevěří. A tohle mi dalo smysl až později, ano, sice později, ale přeci.

Avšak musím uznat jednu věc, že jsem nesmírně ráda a vděčná, že ty vztahy jsou již ukončené, nic bych nevrátila zpět, vše je tak jako to mělo být a tak jak to mělo skončit, nelituji ničeho do posledního vztahu, jsem tak vděčná, že mi ti lidé ublížili hodně mi to dalo, pochopila jsem díky tomu spoustu věcí a charakterů a s vděčností bych klidně teď každého svého ex objala a potřásla tlapkou za to, co mi ten vztah tehdy dal.

A i když jsem ty rozchody pochopila rozumem až časem a bohužel to nebylo hned, mi to nevadí, lepší pozdě, než nepochopit vůbec, anebo nikdy.

Už prostě vím, že bych nic nevrátila a vím, že vztah opravdový musí být hluboký a ta láska též musí být procítěná, že je to vlastně založené na trochu víc vážnějším a opravdovějším principu než ty předešlé vztahy.

Děkuji za všechny vztahy a následně rozchody, pochopila jsem díky nim mnoho a tento článek věnuji všem svým bývalým láskám, s vděčností a upřímným úsměvem jsem ráda, že jsem měla tu čest s nimi určitý čas svého života prožít. Děkuji.

Zdroj obrázku: internet (bohužel si přesně nepamatuji zdroj)