Silná fixace na někoho

Když si někoho oblíbíte, zamilujete a jste s tím člověkem rádi tak přirozeně s tím člověkem chcete trávit, co nejvíce času a každou chvilku být s tím člověkem, je to prostě taková ta přirozená touha v zamilovanosti.

Avšak kdy už je to moc, kdy už je to vyloženě fixace na někoho? A kdy je to stále jen nevinná sladká zamilovanost?

Nuže pojďme si to rozebrat, dnes se totiž tématu nezdravá závislost na někom chci věnovat.

Nevinná zamilovanost je taková, která je obvykle na začátku vztahu a trvá nanejvýše 2 roky v průměrném partnerství, avšak u každého je to individuálně dlouho. Pak se vztah překlene buď do rozchodu, anebo do stavu láska. Nebudu to více rozepisovat, bylo to tu již nesčetněkrát o lásce psáno.

Zamilovanost se projevuje především tím, že je pomíjivá, chceme být neustále s milovanou osobou, neustále na milovanou osobu myslíme, cítíme neskonalé štěstí v přítomnosti milované osoby a na milované osoby neshledáváme nic špatného. Kdo je milovaná osoba?

Tato fáze vztahu je nádherná, maximálně si totiž věříme, maximálně věříme milované osobě a ve své podstatě není nic a nikdo, kdo by nás v tu chvíli v naší lásce zastavil. Cítíme příjemné chvění po celém těle, když jsme s milovanou osobou a prostě tak nějak vše, co se milované osoby týká tak bereme skrz růžové brýle. I kdyby se dělo cokoliv v tu dobu sladké zamilovanosti máme maximální víru v tu lásku a vztah, že nás jen tak něco nesundá a jen tak něco naše city nezastaví. Vše odpouštíme a všemu co nám milovaná osoba řekne tak věříme, leckdy můžeme působit jako otravní a neodbytní, avšak poslechneme na slovo to co nám milovaná osoba řekne a nevidíme důvod proč neuposlechnout. Možná to zní jako klišé a může si někdo dovolit argumentovat, že to zní jako když jsme pejsci, co čekají na povel milované osoby, však v tom stavu zamilovanosti si to člověk neuvědomuje, že fakt naslouchá všemu a poslouchá co ten druhý řekne, není to špatně a ani to není žádné ponižování, je to nádherné obzvláště v tu dobu, kdy jste oba do sebe zamilovaní.

Dejme tomu, že období zamilovanosti doprovází také silné bušení srdce před setkáním s milovanou osobou, leckdy i zpocené ruce, lehčí stres a zrychlený dech.

Avšak máme tady i silnou, intenzivní fixaci na někoho. Ta se projevuje právě tím, že si na někoho dlouhodobě zvykneme a tomu člověku věnujeme všechno, veškerý svůj čas a otevřeme se většinou právě jen tomu člověku a toho člověka chceme mít nutkavě pro sebe. Nezdravou fixaci doprovází stavy silné žárlivosti na kohokoliv, kdo může komunikovat s tou osobou na kterou jsme fixovaní. Dále majetnické chování, které se projevuje z důvody, že když jsme na někoho fixovaní tak se bojíme toho, že o tu osobu přijdeme, avšak nezdravě, dá se bát opravdu až tak, že toho člověka nechceme nikam pouštět, nechceme, aby se bavil s jinými lidmi a tak nějak si ho izolujeme pro sebe.

Jelikož jsme si ho tak moc oblíbili až tuto „lásku“ bereme jako opravdovou lásku a ospravedlňujeme to tím, že toto je právě ten opravdový zájem a ta opravdová láska. Však je to mylné, opravdová láska nikdy nedopouští to, abychom někoho omezovali. V pravé lásce se nevyskytuje žárlivost, žárlivost naopak lásku zabíjí.

Fixace se liší tím, že člověk který je fixovaný omezuje toho člověka kvůli sobě, ze svého sobeckého úmyslu, či z vlastního strachu. Jelikož ten, kdo je fixovaný tak ten se bojí samoty, bojí se opuštění, ztráty osoby a je také možno, že má nízké sebevědomí.

Fixace na rozdíl od zamilovanosti je ze sobectví a sobeckého účelu. Zamilovanost a zamilované činy děláme na vlastní úkor (který mile rádi podstupujeme) pro toho druhého, v tom je ten rozdíl.

Když se na někoho nafixujeme tak ho máme tendenci hlídat, kontrolovat, chtít ho jen pro sebe, mít toho člověka jen pro sebe, nakazovat mu, říkat mu co má a nemá dělat, mít přehled o jeho aktivitách a tam kam jde a aby ten člověk nás ve všem poslouchal.

Je to možná sice hezká vidina toho, kdo je nafixovaný, že ten člověk je jak náš klenot o který si pečujeme, aby zářil jen pro nás. Však zapomíná se na to, že ten člověk, kterého si tak hlídáme tak se pak cítí o to víc osamělý a asociovaný. Sice svítí jen pro nás, ale jen nějakou dobu, pak jeho světélko a zář klenotů uhasí se a pak už je to jen smutný pokládek, který už není šťastný.

O to víc, když je ten člověk nešťastný tak my jako fixovaní na tom člověku panikaříme, jelikož je to znamení toho, že je něco špatné a o to víc se bojíme, že o tu osobu přijdeme.

Tím se fixace zesiluje, tím se hlídání zvyšuje a celkově nějaký vztah mezi vámi a tou osobou opadává alespoň z té druhé strany. Postupně se ty city z druhé strany rozkládají a ten člověk nám stejně začne chtě nechtě prokluzovat a utíkat od nás a my tím víc a víc vyšilujeme, jelikož máme panický strach z toho, že od nás uteče natrvalo.

Je to celé začarovaný kruh do té doby, než ten člověk od nás skutečně uteče a my se začneme z té nezdravé fixace uzdravovat. To je jedna možnost, která se vyplní ve většině případů. Protože málokdo ustojí to, že ho někdo omezuje, kontroluje a hlídá.

Anebo další možnost, že se ten druhý přizpůsobí tomu fixovanému a vyjde mu vstříc, však na úkor sebe, tady je jen otázka času, jak dlouho to ten člověk vydrží. Avšak, aby to fungovalo musel by ten člověk v životě leccos přehodnotit a plně to vše věnovat tomu fixovanému člověku, ať už z lásky, či lítosti, však to je volba toho člověka.

Anebo existuje vzájemná spolupráce v tom, že se oba dohodnou, že se budou vzájemně respektovat a dojdou ke kompromisu. Milovaná osoba se bude hlásit a bude vše říkat, tak aby ten druhý měl o všem přehled, však ten kdo je nafixovaný musí být tolerantnější a neomezovat toho člověk v ničem. Oba se tak naučí vzájemně důvěřovat jak sami sobě tak tomu druhému a i tak se dá fungovat, je to práce na delší čas tato třetí možnost, však pro lidi a vztah asi nejzdravější, jelikož to lidi sblíží a rozhoří možná znovu ty city, které tyto lidi pojily.

A co si myslíte o nezdravé fixaci na někoho Vy? Dá se s takovým člověkem žít? Anebo je to nemožné? Dali byste to?

Zdroj obrázku: