Spokojenost

Z jiného soudku dnes, nebudu na předchozí článek navazovat. Čím by to šlo se vnitřně a psychicky definovat za poslední dobu?

Asi jedním slovem spokojenost. Je to pro mě příjemná změna v tom, že se takto mohu označit, jelikož se v citové, vztahové a duševní oblasti neustále hledám a stále je něco, co mě odchlipuje od stálosti k něčemu, či někomu. Není to přecitlivělost, je to spíše neustálá touha objevovat ještě něco víc, něco jiného, lepšího v tu chvíli.

Jsem však ráda, že můžu nyní aspoň v tuto danou chvíli za poslední měsíc říci, že jsem spokojená a necítím potřebu si něco dokazovat. Cítím, že mám vše, co jsem doposud hledala.

Samozřejmě není to na pořád, leccos se může za nějakou dobu změnit a ani nevím jak dlouho to takhle vydrží, ale jsem šťastná.

Jestli mě tahle doba něco naučila tak určitě zpomalit a více se všímat svého okolí a pořád se nehnat za něčím, či někým z dálky.

Je to skvělý pocit, že nemusím nikomu se vnucovat, psát první, doprošovat se, doprošovat se o dopisování, čas, komunikaci. Nyní cítím, že je to tak jednoduché jako dýchání a užívám si to.

Paradoxně tohle ke mně přišlo ve chvíli, kdy jsem to na nějakou dobu pustila k vodě, veškeré snažení a vykašlala se na to. Nedala si žádný cíl, žádného člověka, prostě jsem to nechala být a hleděla si svého. A tak to obvykle bývá.

Kéž by to takhle mohlo trvat věčně, nezlobila bych se a užívala bych si to, tu krásnou nevinnost a spokojenost, že teď už mám vše ve svém životě. Nehledat nějaký vzdálený střípek, který by mě doplňoval.

Jsem ráda, že to takhle je. Cením si každé maličkosti po které jsem dříve prahla a doprošovala se o to, dnes to je samozřejmost, kterou dostávám a je to milé. Vážně si toho cením, takhle jednoduše jsem to dlouho nepocítila. Klid, pohoda, tolerance, nenucení, nepodmiňování si mě, nechat mě také žít, ale zároveň mít rád.

Tak si to nebudu kazit. Na hledání to se zas asi někdy vrátím, pochybuji, že by mi to takhle krásné vydrželo dlouho, jsem na to trochu skeptik. Na zklamávání se v lidech to se ještě dostanu, na to je času dost, pak to přijmu až to přijde. Ale dokud je to takhle tak si toho cením a vážím. Je to jak sluneční záře po delší době mračen.

Nic není dokonalé v životě, ale přání se plní. A když se to přání splní sice jinak než jste čekali, ale splnilo tak o to tu jde. To je to hlavní, že se splní. Jsem za to ráda, že si to můžu takhle prožívat a užívat.

Nemusím nutně odcházet, nemusím nutně ignorovat, nemusím nutně řešit, nemusím se trápit, prostě to funguje a za to děkuji Vesmíru, za tu možnost takhle žít. Jsem ráda, vděčná a spokojená, že mám ve svém životě takové lidi, který mi doplňují život příjemným směrem.

Možná se moc nesvěřuji, možná chvílemi moc nemluvím, ale ono když je člověk v pohodě nepotřebuje si stěžovat, nebo neustále něco řešit, stačí mi, že to takhle prostě je.

A fakt vím, že ani já nejsem dokonalá a nikdo není, proto to beru takové jaké to je i s chybami a nedostatky, protože každý je máme. Ale to neznamená, že by člověk nemohl být šťastný.

Děkuji za to a přeji tento pocit sebe-nalezení a doplnění sám sebe tím jak jste dlouho hledali, každému, je to klid a pohoda. Pocit, že nemusíte se zbytečně snažit někde, kde to bývalo marné.

Zdroj obrázku: ERNESTOVÁ, Lucie. Pro radost a inspiraci [online]. [cit. 5.2.2021]. Dostupný na WWW: https://lucieernestova.cz/tapety-na-plochu/spokojenost/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.