Srdce, city, zápal

Mělo mě to asi uzavřít, mělo mi to zavřít pusu, mělo mi to zlomit srdce, mělo mi to změnit zápal, mělo mě to zklamat, mělo mi to zlomit důvěru, mělo to zlomit mě samotnou, mělo to zlomit mou svobodnou vůli, mělo mě to shodit. A ha ha ha, co ještě dál?

Ano, vím, že mi to mělo tohle všechno krásné vzít. A možná na tu chvíli to tak vypadalo.

Ano, když zraníte a když zlomíte důvěru někoho, kdo má rád a věří tak to bolí toho člověka a možná se na tu chvíli ten dotyčný cítí jako král, že uspěl a dokázal ublížit a dokázal „svou pravdu“ a dokázal to „že zachovat si tvář je skvělé“. Možná na pár dnů.

Ale když hodného člověka takhle ničíš, tak už si ho nezasloužíš a on odejde. Možná pár dnů, než to přebolelo, možná pár dnů než to odeznělo, asi bych stále měla ležet v těch slzách a být na zemi a prosit od odpuštění a já nevím co ještě. Ale upřímně? Tak nějak rychle to odešlo. Mákla jsem na sobě. Ve správnou chvíli mi přišli pod oči kvalitní informace a četba, která mě velmi rychle vrátila tak, jak jsem. Načerpala jsem sílu, poslouchala hudbu, zahojilo to mé srdéčko, zalepilo to díru, vrátilo mi to důvěru, zregenerovala jsem se po psychické stránce a jsem tu. Jsem tu nyní, možná ještě silnější než předtím, ještě víc odhodlanější a víc zapálenější pro život než předtím. A baví mě to. Chci se do něčeho ponořit, dát do toho sama sebe, mít ráda, věřit a všechny tyhle krásné věci cítit, protože to patří k životu, ale už v jiné formě než předtím.

A o to víc cítím, že to krásné potřebuji, jsem v pohodě a cítím se fakt dobře, o to víc se mi nechce smutnit, jen protože bych jakože měla a měla na to nárok, ale mě se nechce.

Chci žít a dopřávat si to, co mi ten člověk nechtěl dát. A chci to, co nejdřív, protože věřím, že člověk má na víc a že si zaslouží to nejlepší ze života a protože kurňa stojí za to jít dál. Jediná epizoda netvoří celý život nešťastným. A jde to krásně dál.

To co bylo je jen mrtvá minulost, která mě svým způsobem vnitřně pohřbila, ale já znovu povstala. Nevím proč lidi mají zálibu ničit ty, kteří mají otevřená srdce a milují, nevím proč mají takovou zábavu někoho ponižovat a nevím proč mají takovou zábavu někoho neustále předělávat k obrazu svému. Hledají věčný ideál? Netuším, je to totiž jejich nepořádek v hlavě.

Ano, když je člověku blbě tak v tu chvíli si myslí, že se toho nikdy nezbaví a že se toho člověka nezbaví a proklíná chvilky, kdy jej oslovil. Ale ono pak s odstupem vidíš, že to nemá cenu proklínat a vinit se za to, prostě se to stalo a už to není. Minulost. Do přítomnosti už ten člověk zasahovat nemusí. Člověk potká za životě nespočet lidí a je to dobře, protože další lidé tvoří budoucnost a může přijít někdo lepší, kdo bude v srdci hodnější.

A ano prostě to tak krásně cítím, když teď jdu ven a cítím, že mám znovu chuť se na všechno usmívat, usmívat se na lidi. A už mě to prostě tolik nesundává jako dřív, protože už se cítím, že jsem to zas já. A ano chci znovu se cítit krásně i když mě to třeba bude stát zklamání anebo smutek, ale to k životu patří. Už se mi jen prostě nechce tohle krásné dávat někomu, kdo to nechce, nebo mi to vždy zničí. Už je kdokoliv lepší a bude hlavně nový, než ta samá osoba.

A ne nejsem prázdná citově a ne nejsem vyždímaná. Cítím se dobře, cítím tu příjemnou energii, které je na rozdávání a cítím nadšení se pro něco nadchnout, zamilovat, ponořit se do něčeho, cítím radost ze změny. Cítím sílu a jsem za to moc ráda.

Děkuji.

Prostě tohle jsem ze všeho nejvíc potřebovala, takhle parádně nakopnout. Vyloženě kopnout do zadku, abych se probrala co všechno krásné tady je za lidi a co všechno můžu mít ráda a co víc si zaslouží mou pozornost. Pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Aspoň vidím, jak je i můj život nádherný a že se nemusím vůbec podceňovat, protože cítím, že nežiju špatně. A že nemusím spěchat a že nemusím kontrolovat často sociální sítě, mobil, že můžu klidně žít a dovolit si nebýt nonstop na příjmu, dovolit si vypnout mysl, dovolit si netrápit se a odpustit si, dovolit si to krásné. A ano do tohoto všeho dávám srdce a tímto dávám zdar všem lhostejným lidem, kteří se do ničeho nenadchli v životě a nedávají najevo emoce. Je to v pořádku, žijte si šťastně, ale nevíte o co se připravujete v životě. Tímto Vás zdravím.

Zdroj obrázku: google obrázky