Vidíš ve mně něco špatného a máš radost, že mi to vpálíš a řekneš a myslíš si, že ti tak díky tomu stoupne ego, možná na tu chvíli ti to něco dá, možná ti z toho opravdu stoupne ego, ale do kdy?
Myslet znamená nic vědět. A je to čistě jen tvůj úhel pohledu, neznamená to nic o mě a nic o té skutečnosti a hlavně to, že mě tak nemusí vidět celý svět.
Ano, bolí to a bolelo mě to, ale když si to tak zpětně přehraji, tak co mě vlastně bolelo? Ta skutečnost ne, i kdybys měl/a pravdu tak ta skutečnost by nebolela, ale to, že to znělo zrovna od Tebe. To bylo asi na tom to nejvíc hořké sousto, které bolelo. Tím tónem jakým jsi mi to řekl/a, tou arogancí a rádoby všeználkovým tónem, to jak sis myslel/a že máš pravdu a jak mě jako sundáš a jak mi to jako nandáš. Přitom si celou tu dobu mluvil/a jen o sobě a o tom s čím vlastně ty sám/sama máš problém a to co vlastně ty na sobě nenávidíš a máš v sobě, jen aby to nevypadalo tak moc zoufale tak to svedeš na mě, jelikož v tu chvíli jsem byla po ruce a na blízku a prostě se ti to jednoduše hodilo.
Nebolela mě ta ošklivá urážka a ani ta rádoby ponižující poznámka, ani ta tvá domněnka a ani mě vlastně nebolí to že jsem to slyšela, za dob dospívání, rozchodů a vše různých mezilidských neplech jsem si vyslechla hrozné věci, takže tohle mě nebolelo o nic víc. Spíše to, že zrovna Ty od koho bych to nechtěla nikdy slyšet a věřila jsem ti, že to od Tebe nikdy neuslyším. Ano, věřila jsem ti a tys vzal/a mou důvěru a pohnojil si to tímto způsobem. Čekala bych to od svého největšího oponenta, nebo od někoho, kdo mě třeba pomlouvá, nebo od někoho kdo na mě má vztek a zlobu.
Vidíš mě ve zlém světle a vidíš na mě stíny, to jen abys nemusel/a vidět ty svoje stíny, které má a nevidíš je, proto je vidíš všude okolo a hlavně asi na mě. Netuším proč.
Já to chápu a respektuji, avšak nemohu nikomu robit odpadkový koš do kterého se budou vyhazovat odpadky a házet špína.
Mrzí mě, že si o mě myslíš to špatné, co jsem nikdy od tebe nechtěla slyšet, avšak nemohu tě přesvědčit pokud ty sám/sama nechceš a to respektuji.
Je pravda, že asi se ti ulevilo, když si mi vpálil/a něco co Tebe osobně trápí a je to v Tobě zažrané, ale pochybuji, že by ti to nějak pomohlo duševně vyrůst a povznést se nad Tvé osobní problémy, které v sobě nepochybně máš.
Avšak musím ti vzkázat a sdělit jistou věc, to že mě tak vidíš Ty ještě neznamená, že mě tak vidí celý svět.
Myslím si, že nejsem tak špatný člověk za kterého mě máš a myslím si, že jsou tu i lidé, kterým jsem za život pomohla, které jsem dovedla k uvědomění, pomohla z nejhoršího, byla jim kamarádkou, oporou, dobrou přítelkyní, ženou, milenkou, partnerkou a tím co bylo v tu dobu třeba. Stále je tu víc lidí, kterým jsem doufám, věřím a mám za to přinesla to dobré do života a byla tou láskou, kterou v tu chvíli potřebovali.
Moje hodnota a mínění sama o sobě se tvým výrokem nezměnilo, cítím se dobře i přes to co jsi mi řekl/a. Respektuji to a vím moc dobře, že tě nemá cenu a smysl přesvědčovat. Třeba časem na mě změníš názor, třeba časem dospěješ, že jsem se nechovala tak, jak jsi mi vpálil/a, možná jednoho dne časem dozraješ do toho sebeuvědomění. Budu ráda pro tvé dobro a i trochu své.
Dlouhou dobu jsem si totiž přála se očistit od toho zlého co na mě bylo vypáleno jako ošklivý cejch, který jsi mi uštědřil/a, avšak pochopila jsem, že nejlépe si ten cejch smyji sama tím, že pochopím, že to nebyl můj problém, ale tvůj. A také mi ten cejch pomohl smýt člověk, kterého třeba ty odsuzuješ a nemáš rád/a a zrovna ten člověk měl/a celou dobu pravdu.
Nadále sama se sebou budu jednat něžně a s láskou, jelikož se mám ráda a neodsoudím se za to, co jsi mi řekl/a.
Je mi to líto, že mám všechno to, co ti vadí asi na lidech obecně, avšak je to to jediné čím umím být a kým umím být.
Nadále však budu svůj život mít ráda a žít jej naplno a stále je tu dost lidí, kteří si myslí o mě i něco dobrého, věřím v to a i mi to bylo řečeno.
Cítím, že jsem jednala a jednám správně jak v tuto chvíli tak i předtím, třeba jednoho dne ty moje činy budou pochopeny a uvědoměny. To ukáže čas.
Byl/a jsi jedno/a z kvítí pro které jsem nejraději zářila a svítila, avšak asi to bylo stále málo, nebo to bylo špatným úhlem, nebo prostě jinak než dokážeš přijmout. Nyní je čas zářit i pro jiná kvítí, abych měla důvod k radosti a zářila smysluplně tam, kde je to potřeba a kde to slunko ve mně uvidí a pocítí.
Možná jednoho dne, ale dnes to asi nebude, třeba pochopíš, že nejsem špatný člověk. Jsi kvítí, které chce zářit a růst samo, což chápu a respektuji.
A já jsem slunce, které prostě potřebuje zářit a činit okolí šťastné, tam kde to má smysl a budu jako slunko žádané.
Chápu, respektuji a přijímám tak, jak to je. Jsem ráda, že i přes to, že jsem vždy dala na tvůj názor a hodně ti naslouchala tak nyní na tvůj názor nedávám a mám svůj. Je to po hodně dlouhé době, avšak jsem ráda, moje srdce mi říká, že je to tak správné a cítím se líp, uvolněně, svěží a v pohodě. Vím, že to tak má být a Vesmír s anděly ví co dělají.
Ať se Ti daří a budeš jako kvítí krásné a spokojené. A já jako slunko budu veselé a šťastně zářit.
Děkuji.
Zdroj obrázku: SHUTTERSTOCK. Lidovky.cz [online]. [cit. 4.10.2018]. Dostupný na WWW: https://www.lidovky.cz/domov/zari-by-melo-byt-teple-s-maximalni-teplotou-24-stupnu.A130831_165604_ln_domov_hm
Vlasy
Více informací 
Více informací 
Více informací na
Více informací na.
