Ufňukánci

Dnes si dovolím se opřít do něčeho a pěkně zostra, takže předem upozorňuji, aby si všichni citliví a přecitlivělí lidé vzali kapesníček do ruky, aby při čtení si mohli utírat slzičky z očíček.

Na tomto tématu o ufňukaných lidech, neboli ufňukáncích je toho tolik o čem by se dalo debatovat. Takové lidi nemám ráda, je to tak, nemám je ráda, protože na těch lidech neshledávám nic pozitivního. Jsou to lidé, kteří nějakým způsobem přežívají a jen si stěžují na to, jak těžší žití mají a jak se jim těžce žije, jak je celý svět proti nim a jak nemají sílu tomu čelit, jak je jim ubližováno a jak je všechno pro ně těžké, náročné, ne-li přímo nedosažitelné. A hlavní jejich odůvodnění je, že kdyby ostatní lidem jim neubližovali tak by všechno zvládli a byli by šikovní.

Na to povím jen jedno „nudle z nosu vyndat byste si tak jedině zvládli a stejně byste si stěžovali, že jste je vyndali špatně, že Vám nebyly hvězdy nakloněny“. Asi tak, tací lidé si vše vyloží po svém a i když takovým lidem pomáháte, nebo jste na ně slušní, hodní, tak stejně si to vyloží tak, že jste je pohledem prokleli a Bůh ví cosi k tomu.

Svět jim ubližuje, špatná konstelace hvězd jim ubližuje, špatný den v týdnu jim ubližuje, pracovní doba ubližuje, lidi v práci jim ubližujou a hlavně rodina, která je nechápe. Takže to chodí, na všem je pro ně něco špatného. Viz to jídlo je otrávené – jen proto, že ho dostali od známého, všichni jsou zpiknutí proti ním a přitěžují jim život, všichni je pomlouvají, všichni se jim smějí a všichni jim závidí.

O můj bože, to je výčet, co?

A tohle tací lidé nosí v hlavě. Nemám je ráda z důvodu toho, že se jim stále něco nelíbí a dělají ze sebe něco víc než jsou. Jsou to jen obyčejní lidé z masa, kostí a pár orgánů jako kdokoliv jiný tak proč se mají potřeba vyvyšovat, že jsou něco víc? Nejsou, jsou rovnocenní a proto pro takové lidi žádám a připravuji jim naprosto rovné podmínky tak, jako jsou pro ostatní lidi.

Podle mého názoru to je prostě problém v hlavě těch ufňukánků a u některých lidí vážně uvažuji o tom, že mají nějakou psychickou poruchu s paranoiu. To nemyslím ve zlém, vůbec ne, naopak to považuji za výsledek a možné odůvodnění tohoto chování.

Myslím si, že tací lidé se takhle chovají z toho důvodu, že jsou zhýčkaní životem a „pálí je dobré bidlo“. Vypadá to tak, pokud to tedy není odůvodnění té psychické poruchy.

Když poruchu nemají tak to je čistá zhýčkanost životem, neodolnost, naprostá slabost a nepřipravenost na nic, přecitlivělost a absolutní pasivní agrese vůči ostatním lidem.

Pasivní agrese, protože ufňukánci obviňují ostatní lidi z ubližování a přitom to nemá s pravdou nic společného. Je to jen ubližování v jejich hlavě a sobecké volání o pozornost. Které si dovolím lhostejně přehlídnout, jelikož tací lidé jsou horší jak rozmazlené děti.

„Fňuky, fňuky já nemůžu tohle a tamto a nemůžu tehdy a tehdy a to musíte pochopit a fňukám ještě víc, ať se domůžu svých práv a ať se domůžu toho, že jsem totální zoufalec, kterého raději ať každý překročí.“ Takhle to slyším já, když se setkám s takovými lidmi. Mě přijde, že se ti lidé naprosto a dobrovolně ponižují. Nemají v sobě žádnou hrdost, odolnost, sílu a spoléhají se stále na něco, či někoho v životě, že se o ně postará. Ale nikdo takový nepřijde, dnešní doba jde tím směrem, že se každý učí starat sám o sebe a tak to jde dál a dál.

Dříve to tak fungovalo, že se o vás někdo postaral – rodina, stát, zaměstnavatel, ale v dnešní době nic z toho není samozřejmostí a spíše je to taková dobrá vůle těchto aspektů, pokud Vám pomůžou.

Ale zodpovědnost za sebe nese každý sám a jak učí paní Blechová tomu, že se každý musí naučit žít sám za sebe a postarat se za sebe, jelikož každý jsme tu sám za sebe tak se všichni tomu v životě učíme. A tito lidé toto učení Vesmíru odmítají, proto jim Vesmír nakládá další a další lekce, aby jim nic jiného nezbylo než najít v sobě tu sílu se postarat o sebe.

Zachraňovat takové fňukny z pohledu okolního člověka je zbytečné, prodloužíte mu tak učení od Vesmíru a hlavně nepomůžete mu, ten člověk si na tu Vaši pomoc zvykne a bude Vás pak vycucávat a nezbavíte se ho, dopadne to tak, že se Vy budete starat o něj.

Takové člověka je lepší nechat napospas životu, nechat ho vykoupat ve vlastní zoufalosti a fňukání, je to ta nejúčinnější lekce a pomoc jakou ten člověk může dostat. Taková fňukna se potřebuje dostat na své dno, aby se změnila a naučila se být lepší verzí sama sebe a zanechala toho fňukání. Tam má šance se změnit a změnit svůj přístup k životu.

Pokud však fňuknu někdo stále zachraňuje tak nemá smysl doufat, že se fňukna změní, naopak zvykne si na to, že vždy dosáhla svého a bude se víc a víc roztahovat.

A pak bude fňukat o to víc.

Nejsem zákeřná, ale cítím v sobě spravedlnost v tu chvíli, když vidím takovou fňuknu, která takhle bečí na všechny strany, přitom se má z mého pohledu dobře, nebo z pohledu více lidí, má vše, to co k dobrému životu potřebuje, má peníze, kde žít, rodinu, lásku, přátelé, tak nechápu proč brečí. A když takového člověka vidím, cítím nutkání tomu člověku nasolit jeho vlastní bečení, aby viděl, že se měl dobře a že si svého života nevážil a fňukal. Prostě když si svého života neváží a bečí, tak by měl o ten komfort v životě přijít, aby ten člověk viděl, že se dá žít i jinak a v daleko náročnějších podmínkách a aby si vážil toho, co v životě má i kdyby to byl jen zázrak jménem život.

Fňukny jsou prostě pro mě nevděčné a sobecké, pasivně agresivní, týrají tím svým chováním lidi kolem sebe, kteří jim nic nedělají, ani si jich nevšímají a pomlouvají je, to se mi nelíbí, za co by jako normální člověk měl schytat pomluvu, když tu fňuknu ani nezná a nezajímá ho?

I tak si myslím, že jednou všechny fňukny dojedou na to svoje chování a karma si je najde, věřím v to, jelikož věřím v principy života a zákony Vesmíry a díky za ně. Jednou i na ně dojde, možná to nebude dnes, ale za nějaký čas si na ně ta karma adresu najde.

Zdroj obrázku: VONTOR, Martin. mathiesz.blog.cz [online]. [cit. 2.11.2018]. Dostupný na WWW: http://mathiesz.blog.cz/1003/2