Umět změnit názor a připustit změnu

Někdy člověk se dostane do situace, kdy se sám rozebere na kousíčky a pak se zas složí. Protože potká se v životě s něčím, co mu dokonale rozháže život a názor, který doposud měl.

Nejdříve to bolí, nejdřív člověk brojí, nechce a čím víc brojí tím víc to bolí všechno a tím horší všechno je. Ne nadarmo se říká, že to proti čemu bojujeme to přetrvává.

Může se stát, že se člověk změně a takové vnitřní transformaci nevyhne, je i možné, že člověk si nakonec vynutí to svoje a ten boj vyhraje. Však stejně to třeba ten problém fyzický neřešilo, jen mít za každou cenu vše po svém není vždy v pořádku.

A leckdy i tu svou hrdost musíte trochu porochat a podívat se na ní, jestli už se na ní nepráší prachem z minulosti. Co fungovalo dřív, nemusí fungovat již dnes. Člověk se mění, vyspívá, doba se mění, vyspívá, není všechno stejné tak, jako bylo před 10 lety. Život jde kupředu a neustále se něco děje.

Leckdy člověk potřebuje od života dostat takovou zarážku, kdy padne na záda vyloženě a válí se na té zemi v křeči a bolesti, aby pochopil, že musí sám na sobě něco změnit. Že třeba svůj přístup je třeba změnit, aby si ten život vylepšil a zjednodušil. A když nefunguje fyzično, tak je potřeba upravit duchovno, aby člověk měl v hlavě zas všechno v souladu a pohodě. A někdy i tu svou hrdost je potřeba přehodnotit a srovnat si názory, zda názory nejsou až moc upjaté, staré, nebo zkostnatělé. Ano, ta moje zkostnatělá povaha a kostnatý přístup ke všemu, vím o tom. Jsem v tom výrazná a neopoučitelná a leckdy se mi to stalo osudným. Vím, bohužel je to mou součástí mé povahy a bez toho bych to nebyla já. A proto já, nebo tento typ člověka vážně musí být takhle sražen, aby si uvědomil, že ty kostnaté názory bude potřeba změkčit, anebo vyměnit.

Když už přejdete tu fázi, kdy proti tomu bojujete, tak hledáte alternativy, když zjistíte, že alternativa už téměř žádná není, že už jste všechno zkusili o čem víte a co znáte, tak vás to zahání do kouta.

A v tom koutě je vám tak úzko, že se vám těžko jí a těžko spíte, nedá vám to spát. Dokud nemáte řešení a nějaké východisko tak se těžko myslí na něco jiného. A pak přijde znamení, ať už od někoho uslyšíte super názor, radu, nebo sen, náhlá myšlenka, náhlý nápad, který vám najednou osvětlí celou situaci a začnete o tom přemýšlet jinak. Najednou se vám to řešení a ten nápad líbí. Najednou je to hned lepší a když vám v hlavě cvakne, že je potřeba se změnit a změnit přístup, tak už tu hlavní část sami v sobě máte za sebou. Ten první krok se tomu novému řešení připustit a přijmout sám sebe, že máte právo názor změnit. Je to osvobozující a příjemné zároveň, protože se vám uleví od té úzkosti.

A když se uvědomíte, že je třeba se změnit, tak pak už většinou člověk hledá na té změně sama pozitiva a začne přemýšlet jinak. Už to bere jako něco dobrého, co se mu otevřelo a vítá to. Pohlíží na to jinak a už se tomu nebrání, bere to jako dar, který přišel, aby profackoval a dal rozum zabedněnému mozku.

I tohle je prostě duchovní pokrok, když si člověk uvědomí, že je třeba se změnit a být trochu jiný v něčem, aby byl šťastný. Protože si pak zpětně uvědomí, že kdyby hájil bezmyšlenkovitě své minulé názory, tak by ho to jenom bolelo a křičel by ze své bolesti a zoufalosti, nebyla by to hrdost, ale bolest, jen by se hádal, přel a nic dobrého by to neneslo. A i kdyby vyhrál konflikt svou pravdou, tak by nebyl šťastný, protože by to bolelo.

A proto když už se pak na to všechno začnete dívat jinak a příjemným pohledem a nevidíte jen to zlé, tak pak se i dozvíte věci, které jste dříve neznali a nevěděli, protože to vás zastřený názor nechtěl viděl, aneb taky projekce. A i fyzicky se člověku uleví, když si tohle vše uvědomí a otevře se novému způsobu řešení, které dosud odpíral, hned je lehčí, uvolněnější. A můžu říct, že pak i vnitřně intuitivně cítím, že tohle je ta správná cesta a řešení. Paradoxní, že tomu člověku dosavadní život nebyl vůbec nakloněn a měl tomu výhrady, ale i tohle je život a duchovno a jsem ráda, že jsem měla tuhle krásnou zkušenost se to naučit a pohrabat se ve vlastní hrdosti a názorech a můžu svůj kostnatý názor upravit, aby byl pořád mnou kostnatý ale měkčí, volnější, mírumilovnější, protože to mi přináší dobré pocity sama ze sebe a ze svých rozhodnutí. Děkuji za to.

Proto všem hrdým lidem vzkazuji, že není žádná hanba občas změnit názor a leckdy i na tom ošklivém zkusit najít nějaké pozitivum, protože svět není jen černý nebo bílý, je barevný a nemáte jenom zlo a dobro, ale máte od všeho něco. Každý jsme originál a hrdost můžete postavit třeba na to, právě že jste flexibilní a umíte uznat, že jste změnili názor z nějakého důvodu nebo argumentu.

I já totiž taková bývala.

Zdroj obrázku: © 1996–2021 LMC S.R.O., ČLEN SKUPINY ALMA CAREER, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA. jobs.cz [online]. [cit. 12.3.2021]. Dostupný na WWW: https://www.jobs.cz/poradna/neni-chyba-delat-chyby-dulezite-je-se-z-nich-poucit/