Upřednostňuje mé klady

Lidi s některými se cítíte dobře a s jinými zase zle, s někým se cítíte jako totální hlupák, který nic neumí a má se co učit a s někým se cítíte, jako ten nejlepší člověk na světě a učitel, který má co říct.

Vše je o lidech a o tom jak se k vám chovají a Vás, jak k nim přistupujete, ale dnes to pojmu trochu jinak.

Zkuste se zamyslet nad tím s kým se cítíte krásně a u koho vždy cítíte, že vyzdvihuje Vaše klady a nemusí to být jen to, že Vás slovně nebo fyzicky podporuje, jde o ten pocit, s kým se cítíte lepší verzí sama sebe? Máte někoho takového? Kolik těch lidí je?

Ten člověk ani nemusí nic dělat, mě zajímá tady ten Váš pocit, když jste s někým, nebo se s někým bavíte a s tím člověkem v jeho/její přítomnosti se cítíte hned lepší, lepší člověk, lepší kamarád, partner, cokoliv….

Prostě takové to, že ten člověk ano je to poklad, máte ho/ji rádi, pomůže, vyslechne, je tu pro Vás, splňuje Vaše požadavky, které na lidi máte a s tím člověkem máte skvělé pouto ať už přátelské, milenecké nebo partnerské. To je jedno, ale důležité je, že s tím člověkem i když máte problémy, ejhle, trápení, někdo Vám vynadá, je den blbec či cokoliv, nebo se celkově depresivně cítíte nějakou dobu, jako totální nicka, nebo zoufalec tak zrovna s tímhle člověkem se tak necítíte a už jen jeho/její přítomnost vás vyzdvihuje abyste se cítili líp. A to není žádná namyšlenost, nebo povyšování se, vůbec ne, myslím tím jen pocitově se cítit líp.

Já osobně to tak u blízkých přátel mám. I když se mi v životě něco podělává, jsem pod tlakem, nestíhám, nebo mi někdo řekne něco co mě raní, nebo mě někdo odmítá, nebo prostě se mi zas někdo vymlouvá a já takhle přijdu, nebo jsem v kontaktu se svými nejbližšími tak v tu chvíli se cítím dobře a když s ním promluvím je to lepší. (budu psát v mužském rodě, abych předešla neustálých lomítkám v textu, ale je to mířeno i na ženy a i na více osob) jako kdyby to všechno co mě lámalo tak, jako kdyby už nemělo sílu. Jako kdyby to špatné co mě trápilo třeba v práci najednou nebylo tak nekonečné, nebo tak neodstranitelné, protože když jsem s ním cítím se líp, jako kdybych mohla skály lámat, jako kdyby vše mělo řešení a východisko. A když se rozhodnu utéct, tak když jsem s ním tak vím, že bych utekla a cítila se opět sama. Když přijdu na návštěvu mám pocit, jako kdyby moje problémy byly malé a řešitelné oproti tomu, co se dá jinde řešit a že jiné místo pomáhá na odreagování a na ty problémy se s více hlavami dá vymyslet víc řešení. Když si zavoláme mám pocit, jako kdybych mluvila se svým dvojčetem, někdo kdo mi absolutně rozumí ve všem, kdo si prošel tím co já, možná ještě v drsnější podobě. Když přijedeš Ty na návštěvu, tak se naopak usvědčím o tom já, že na některé své problémy mám nadhled i já a že se tak nehroutím, ačkoliv to, tak někdy dokážu poddat. Když přijedeš vím, že nejsem sama a vždy tu je někdo, kdo si na mě vzpomene a udělá si ten čas, aby mě viděl. Když mě vezmeš nakupovat, cítím se skvěle jako kdybych se nemusela kontrolovat a nemusela řešit, že to co si zrovna vyberu za punkové oblečení, že se bych se nad tím někdo hnusně podivoval, vím, že ty mi ještě řekneš ať si to koupím, nebo mi to rovnou koupíš. Když jdu jíst s tebou tak mi nevadí, když se na mě podíváš, dříve mi to vadilo, ale dokázala jsem to odbourat, protože vím, že už po těch všech našich diskuzích, domluvách a radách že bych měla jíst tak vím, že mě necháš ať se najím.

Ať už jsem řešila kohokoliv za chlapa, nebo mužského s Tebou vím, že ses mi snažil vždy pomoci a i když to se mnou bylo těžké a já bláznila, tak si mi vždy dal řešení a možnosti a já se příjemně uzemnila, abych to zvládla, pomohl jsi mi to ukončit a jít dál, omezit trápení na minimum, vymyslet plán, zabavit mě, přijít na jiné myšlenky.

A i když provedu hloupost tak kdykoliv jsem s Tebou se tak strašně necítím, cítím se lepší než jsem byla dřív. Dříve bych své současné chování nechápala a nutila bych se být opatrnější, víc bych se trápila, víc bych byla mrzutá, víc bych byla deprimovanější, ale s tebou to tak není. Děkuji bohu za to, že mám Tebe ve svém životě. Ať už ti kdykoliv napíšu tak vždy mě dokážeš překvapit tím, jak rychle se tvůj život dokázal pozměnit a jak vztahy se dají rychle měnit a přitom já řeším jedno a to samé dokola, dáváš mi tím nadhled.

Když se ti ozvu a zároveň ti vyčtu dřívější nedorozumění tak mi dáváš za pravdu a ještě uznáš svou chybu, o to víc mi to přiměje to zkusit znovu a zahodit to staré nedorozumění. Když si napíšeme a povíme si o tom, co je nového tak cítím, jako kdyby se to nezměnilo od doby, co jsme spolu jezdily autobusem a povídali o klucích a holkách. Když jsem se cítila v nebezpečí tak s Tebou jsem cítila, že se dokážu dostat do bezpečí a tento pocit u mě trvá již více jak tři roky a jsem za ráda.

A toto věnuji každému s z mých nejbližších, nebudu jmenovat, ale oni ví.

Protože s Vámi se cítím lepším člověkem.

Zdroj obrázků: přesně zdroj nevím – internet google vyhledávač

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *