Usmívá se štěstí

Den Štěstěna přišel, to je tak když ráno vstaneš sice jsi nervózní tak trochu co bude, ale jdeš se všemu postavit čelem. Víš, že tě čeká nejedna stresová událost, ale jdeš tomu naproti a čelem se tomu stavíš. Kdy jindy než teď? Vyšlo to na středu. Víš to jen ty, jak se cítíš. Celá ta panika okolo, jako kdyby toho všeho nebylo dost. Lidé vyšílují, ale to co je horší než to, co se děje je jejich strach a ta panika. Jak v tomhle všem má najít člověk klid? Kor když musí se postavit dvěma věcem se kterými se tak už nějak už smířil, že lepší nebudou?

Tak prostě ano, jdeš do toho, po hlavě, ať to dopadne co to dopadne, nějak to bude. Přijímáš svá rozhodnutí a následky toho všeho. Zvládne se to, zvládneš to, dáš do toho všechno, řekneš všechno, budeš sám sebou.

Celý průběh toho dne je zajímavý, vypadá to, že to lepší nebude, že to bude horší, avšak to je jen prvotní dojem, když se nad tím zamyslíš do hloubky tak je to vlastně štěstí a je dobře, že to dopadlo jinak než si očekával a než jak sis představoval v „normálním scénáři“ v hlavě. Výsledky jsou jiné než dopadly nejčernější scénáře v hlavě, ale také ani ne ty nejpozitivnější, prostě si s tím vůbec nepočítal, tak jsi v šoku, ale když ti to všechno dojde tak si říkáš, že je to skvělé a že ještě že tak. Ani nevíš, jak je to možné, ale prostě je to tak. Nerozumíš ničemu, jen to, že tvoje tělo je fakt zázrak, který si dokáže s lecčím samo poradit i bez zásahu, jaký úžasný pocit to je. Tvé tělo jako chrám, kterému můžeš věřit a nemusí se léčba nebo něco obdobného táhnout. Samo tělo se uzdravuje, no to mě polij vodou a poplácej po zádech, je to úžasné. Tělo je jak chrám, jen tak nespadne a jen tak s ním nic neotřese, fakt úžasný pocit.

A teď všechno opadají ty všechny scénáře z hlavy padají ven a říkáš si „Bože já byl připraven a smířen, že bude jiný průběh a teď si vlastně můžu dělat co chci a žít jak chci.“ Je to takový ten pocit, když jdeš po ulici, všechno ti to šrotuje hlavou a usmíváš se jak debílek, protože ničemu nerozumíš ani tomu, že se cítíš tak šťastně, ale cítíš se tak.

A proč ne, je skvělé, že se usmálo štěstí a když to člověk fakt nečeká a ani v tom nehledal nic moc pozitivního, tak se ta štěstěna usmála a Vesmír to zařídil tak, aby člověk opravdu dopadl skvěle. Asi to tak prostě mělo být a nemělo dojít na horší scénáře. To si tak říkáš v hlavě, ale jsi rád, že to tak je.

Tak tohle bychom měli, stejně to bude člověk sám v sobě ještě vstřebávat a usmívat se dál, protože tohle se jen tak nevytrácí během minuty. Ale tak ta další věc, to už bude brnkačka si říkáš, přistupuješ k tomu bez emocí, v klidu, po svojem, jak si zvyknutý, jako otesaný profesionál, kterého nic nerozhází, bez žádných očekávání, představ, protože víš, jak to uděláš takové tu bude. Tady štěstěna asi nepomůže, protože tohle je tak tuhý kořínek smůly a to bude muset člověk „odkopat ručně“ vlastním úsilím. Ale fajn, v hlavě nastaveno na úspěch a štěstí, na to, že ti to vyjde, vidíš to před sebou jako úspěch, kterého dosáhneš, nevíš jak, ale budeš na tom makat na 100%.

Nadejde ten okamžik, makáš, snažíš se, jde to pomaleji, má to rozhodně pomalejší průběh než ta první událost. Ale nejsi nervózní v tom je ten rozdíl, tady si prostě v klidu a jednáš tak, jak máš naučeno nazpaměť ze zkušeností.

Zatím to jde dobře, tváříš se jak pohodář a nad věcí, a jo tento vzhled je super a nejlepší. Neplést tam emoce, neočekávat, nebrat si osobně, jinak se z toho zhroutíš opět že tě klamou, ničí a ubližují, hezky bez emocí, nechat to prolítnout ušima skrz na skrz a nemusíš si nic pamatovat co ten člověk žvatlá, důležité je to, aby to dopadlo dobře.

A víš co je na tom nejlepší, že se fakt podařilo i tohle. Dlouho tuhá smůla, kořínek smůly, který nešel běžně vykopat a teď vykopeš. Jako zázrak to je, ale díky Vesmíru, že se vůbec stal.

Když se nad tím tak zamyslíš byl to opravdu šťastný den a asi opravdu všichni stáli ten den při Tobě a Vesmír se usmíval na tvůj život a úplněk tomu dodal grády, ale každopádně je skvělé, že vše vyšlo na šťastnou notu.

Je to úžasný pocit si pak v noci lehnout do postele a tohle mít v hlavě, jak se vše pozitivně změnilo, ani z toho člověk nemůže usnout, protože to je takové to pozitivní nabití.

A víš je to takové to, že máš snad i větší pocit štěstí z toho prvního, protože na tom záleželo vše co nyní máš i tvůj život, bez zdraví nejde nic a to je totiž základ. Když se nad tím člověk zamyslí tak tělo je opravdu chrám a když se o něj staráš, tak se tělo stará taky. Krásné.

To druhé, když se nad tím člověk zamyslí, člověk stále čekal a čekal, kdy prolomí tu smůlu a když se prolomila tak si tak člověk říká proč tak dlouho čekal na tohle, nebylo to ničím výjimečné a ani úžasné. Prostě když to tak vezmeš tak to pro tebe bylo jako cokoliv jiného a když by se člověk rozhodl už dříve neprolomit smůlu, tak by ani o nic nepřišel.

Víš, že se do toho nemají tahat emoce, jasný, proto to vyšlo, ale upřímně kdyby se člověk nesnažil a vykašlal se na to už před mnoha měsíci vůbec nic by se nestalo, není to totiž žádná zlatá žíla, která by člověka spasila na léta dopředu. Avšak tak či onak neber to negativně, prostě je dobře, že se to prolomilo, aspoň vidíš co a jak a vidíš jak ti mizí touha a jak ti mizí ctižádostivost to chtít znovu, krásně se to vytrácí a nemusíš mít výčitky, žes to nezkusil. Bylo to jako cokoliv jiného, čeho lze dosáhnout jinde a za kratší čas.

Prostě a jednoduše to je tak, když máš šťastný den a daří se ti prolomit barikády ve všech ohledech jak tu pozitivní tak i tu negativní.

Tento článek byl inspirován mým jedním šťastným dnem, pojala jsem to jako vyprávění v druhé osobě, pro lepší prožitek a představivost jaké to bylo.

Zdroj obrázku: OBERMAJER, Tomáš. ATYP magazín [online]. [cit. 13.3.2020]. Dostupný na WWW: http://www.atypmagazin.cz/2019/05/03/t-obermajer-prstem-po-svetove-mape-stesti/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *