Uvěřila jsem druhé straně, nyní vím kde je pravda

Vybavte si a představte si situaci, kdy několik dlouhých let věříte někomu a bezmezně věříte tomu člověku a jste přesvědčeni, že to nemůže být jinak. Tím pádem jste na jeho/její straně i za cenu toho, že byste se měli někomu vzdálit a znepřátelit. I za tuto cenu, jelikož jste oddaný a bezmezně důvěřující člověk, který prostě slyšel vždy jen tu jednu verzi příběhu, která Vám byla vtloukána a učená do hlavy hodně let a tudíž jste ani nikdy neměli příležitost slyšet jiný úhel pohledu a něčí jiný názor na celou situaci.

To, že jste právě byli bezpodmínečně věřícím člověkem, který by se bil za to komu a čemu věří, tak jste byli jako taková oblblá loutka, kterou si někdo zmanipuloval tak, jak potřeboval.

Avšak až po delším čase, kdy i Vy začnete přemýšlet a zpochybníte leckteré teorie, které Vám byly bulíkované do hlavy tak poznáte, že to nebylo zdaleka tak černobílé, jak Vám bylo určováno, avšak že vlastně pravda byla naprosto jinde. Začnete to vidět postupem času naprosto jinak.

Několikrát Vás ten člověk, který Vám to vše bulíkovat naštve, vytočí a i Vás poníží a Vy tak zjistíte, že tento člověk celou tu dobu byl tím viníkem, proč všechno bylo tak, jak bylo a že vlastně jste věřili tomu s pardonem špatnému člověku, který Vás jen manipuloval a nabulíkoval na svou stranu, jen aby Vás měl jen jako dobrou a silnou páku. Moc dobře si totiž spočítal Vaši povahu a to kým jste, že jste „srdcař“ a člověk který co si umane tak dosáhne a toho, kdo je spravedlivý a má smysl pro povinnost a dobro. Moc dobře si to ten člověk spočítal a použil Vaše přednosti proti tomu, komu potřeboval, obrátil tak dva lidi, co by si rozuměli proti sobě a to jen tím, že ten člověk uměl tahat za nitky. Nikdy necítil žádné emoce, každé emoci u někoho jiného se jen vysmíval, říkal sice že má rád, přitom rád nikdy neměl, možná tak sám sebe, zatvrzelý introvert bez špetky slitování a míru a nějakého svědomí, manipulant, který si vždy myslel že vyhraje a že mu vždy bude uvěřeno a že v očích lidí vyjde vždy jako chudinka.

Když máte rádi, nevidíte tohle všechno, když prozíráte do reality, už to vidíte jinak a lépe, pravdivěji a náhle Vám dojde to, že proti tomu komu jste byli poštváni tak vlastně ten člověk Vás nejvíce pochopí a nakonec se s tím dotyčným „spojíte“ proti tomu kdo bulíkoval a manipuloval. Nemyslím, že se spojíte s tím člověkem a vyrazíte proti němu do boje, to ne, to není potřeba, ale spíše u toho člověka proti komu jste měli jít tak tomu dáte ve všem za pravdu a najdete velké pochopení a dobré souznění. Najednou se Vám ten svět a oči prozáří, protože jste sundali šedé brýle, které Vám byly nasazeny a jste na takové straně pro kterou jste se sami rozhodli, anebo nejste na žádné, ale bavíte se a vycházíte s tím s kým Vy chcete, máte totiž už tu svobodnou volbu a čisté city – nezmanipulované a rozhodujete se Vy a nikdo jiný.

A když se tak začnete víc a víc bavít s tím proti komu jste byli poštváni a začnete spolu vycházet tak nelze opomenout a přehlédnout ten fakt, že ten člověk, který Vám bulíkoval jen to nejhorší tak najednou začne závidět a žárlit a vidíte na něm jak ho to štve, ale před Vámi hraje divadlo, že samozřejmě nic necítí a že je v pohodě, přitom není. Protože to vidíte nejen Vy, ale i další lidé a právě v tomto okamžiku vychází najevo toho člověka pravý charakter, co je vlastně zač a že celou tu dobu Vás poštvával proti někomu právě z toho důvodu, že tomu člověku záviděl a žárlil na něj a nedokázal se srovnat s tím, že ten člověk žije šťastně bez něj.

A když se tak pak shledáte s tím proti komu jste byli vysláni jako oponent tak dojde k usmíření, dáte hlavy dohromady a zjistíte, že jste vlastně uvěřili s pardonem špatné straně a nyní již víte, kde byla pravda, omluvíte se, odpustíte a jste rádi za to, že jste do tohoto kroku dospěli a došli a že již jste se osvobodili ze spáru manipulace a bulíkování.

A vůbec nevadí, že jste museli Vy urobit ten první krok k usmíření, protože ano bylo to na Vás celou dobu. Ale tak co, aspoň jste se mohli rozhodnout zda pro to bude, nebo nebudete. Všechno je volba a nikdy není pozdě se zamyslet a rozhodnout se znovu a jinak, stejně tak jako jsem to urobila já.

Přiznala jsem si, že jsem několik let věřila nesprávným verzím, teoriím a povídačkám, podívala se na to vše reálně a vyslechla si i druhou stranu, názor mám a nebylo pro mě trapné uznat, že jsem věřila nesprávné straně, když to tak povím. Nevadí mi to, jsem jen člověk, uznám to a proto jsem se pak životem rozhodla znovu a změnila názor. Je to lidské a normální.

Nevadí mi, že jsem urobila já ten první krok. Byl to ten správný krok a správná příležitost, kterou jsem mohla dostat a já za to děkuji.

Uznávám, věřila jsem špatně, nyní již mám na vše svůj názor, nejsem na ničí straně, avšak už se nehodlám vracet tam kde jsem byla a do té manipulace a bezmezné víry a manipulace, kde jsem byla.

Vnímám to tak, jelikož když prozřete tak pochopíte že ne vždy to bylo tak, jak Vám bylo vtloukáno a také Vaše osobní zkušenosti, když si zažijete to podobné tak pochopíte, kde ta pravda je a jaký ten člověk vlastně je. Vše se učí člověk zkušenostmi, jelikož ty nejvíce otevírají oči.

Dávám za pravdu životnímu paradoxu a to je ten, že ten kdo říká pravdu a kdo tu pravdu má tak je pro lidi a společnost za toho nejhoršího, je tomu bohužel tak. Avšak já takové lidi mám raději, jelikož jsou upřímní, otevření, lidský a nepotřebují si na nic hrát a nepovyšují se nad emoce, či lidské city.

Jak jste článek pochopili? Jaký na to máte názor? Také jsme byli dlouhou dobu tak naivní a byli díky tomu proti někomu, kdo vlastně měl celou dobu pravdu?

Zdroj obrázku: FICCIONES. Polvo.com [online]. [cit. 12.4.2018]. Dostupný na WWW: http://www.polvo.com.ar/2017/08/canchero/