Už se mi nechce dělat poskoka

Takový ten pocit, když se vám nic nechce, ale ne z lenosti, že byste nechtěli, nebo měli znuděnou náladu. Tím ne. Avšak tím, že toho děláte právě až moc a nikdo to nevidí, nebo vám to ještě zkritizuje, že je to málo, nebo že jste něco opomenuli, zapomněli. Přitom co jde, tak uděláte ve svých lidských možnostech. Zdůrazňuji však v lidských možnostech.

Čím víc čas plyne tím víc si uvědomuji, že dokonalost, která je nesmrtelná a nedosažitelná na měřítku některých lidí je prostě pro mě nemožná na dosažení, nelidská. Vím, že slovo nemožné je jen slovo a když člověk opravdu chce, dosáhne všeho. To ano, stále ctím tento názor.

Však spíše spekuluji tady o očekávání a požadavcích ostatních lidí na vás. To mi přijde leckdy přehnané a nedosažitelné pro člověka, nebo pro mě jako pro člověka.

Každý jsme jiný a to co je pro mě moc, může být pro někoho norma, běžná věc, anebo maličkost. A co je zas pro mě norma, pro někoho je velká nedosažitelná věc. Tak to je prostě je a plně to respektuji.

Kdo mě zná, velice dobře ví, že jsem většinu svého života se snažila některým lidem zavděčit, zasloužit si jejich lásku, pozornost, uznání a hlavně pochvalu. A víme, jak to obvykle skončilo, ne moc dobře. Uznání jsem dosáhla sama u sebe, kdy jsem sama u sebe dosáhla jakéhosi milníku a řekla jsem si, že to už stačí a dokázala jsem si to, co jsem potřebovala. Lásku si nelze odpracovat, ani pozornost a natož pochvalu. Lidi, když nechtějí, tak vám to prostě nedají a nebo vám to dají, protože chtějí, ale zrovna si to nemusíte ani něčím zasloužit. Na tohle si asi každý musí přijít sám, tak jako jsem si přišla já.

Bývá to tak, že když se snažíte někomu zavděčit a získat pochvalu, tak fakt dřete a plníte všechno, co na očích vidíte, je to málo, tak přidáte a takhle neustále přidáváte, až se jednoho dne stane, že si řekne o zlaté z nebe, vy přinášíte jenom modré z nebe totiž a už cítíte, že jste na svém fyzickém maximu. A pořád není spokojen/a a chce ještě víc. Uděláte něco, je to špatně, uděláte druhý tah, také špatně. Tak už jste tak unaveni, vyčerpání a šokováni tím vším, můžete si sypat popel na hlavu a říkat si, co děláte špatně a jak můžu dělat víc. Avšak co když děláte právě až moc, ale zapomínáte sami na sebe.

Pak uděláte třetí tah, který cítíte, že je správný a ten je údajně také špatně. Nu což, už to vypadá, že všechno co člověk dělá je špatně, tak nebudeme stát na místě a když můžeme udělat něco správného, tak správného pro sebe. A je to nejlepší. Přestat se neustále hrabat v tom, jak se komu zalíbit a co by tomu, kdo řekl, nejlepší je rozhodnout a konat pro sebe a své štěstí. Nemusí to každý pochopit, to je v pořádku, ale taky to nemusí hned všichni kritizovat a hádat se. Každý chceme v životě něco jiného a máme odlišné cíle. Lásku, pozornost a pochvalu si málokdy vysloužíme zavděčováním se, spíše vůbec. A tak když se totálně unavíte tou vší prací, snahou a iniciativou se někomu líbit, tak se prostě z toho dna celý vyčerpaný zvednete a uvědomíte si, že je lepší žít pro sebe a své štěstí. Stejně takhle tu lásku a ani pozornost nemáte, tak ji třeba jinde najdete snáz a nebudete se muset tolik snažit.

Asi se někdy člověk potřebuje tak vyčerpat na hranici svých lidských fyzických možností, aby pak mohl sám pochopit ve své hlavě, že tudy cesta fakt nevede. Všechno zvládnout, usmívat se u toho, makat, vždy vše vyřešit, dávat rady a být nonstop k dispozici a dokonalý člověk, který je jak reklama na skvělý život. Promiňte mi, pokud se člověk necítí šťastný a nežije to pro sebe, tak je to o ničem, je nahánění nějakého cíle, který vám někdo stanoví.

Někdy mi to tak přijde, že lidi, nebo vesmír zkouší co vydržíte a jak moc za svou hranici zajdete. A vy zajdete za svou hranici a pak vás to buď vytrestá nějak jinak v životě, buď o něco přijdete, nebo se vám něco začne v životě kazit, anebo vám to začne brát to nejdůležitější a to je zdraví.

Tak moc toužíte po lásce, pozornosti a pochvale na úkor toho, že vám to bere síly do života, životní sílu a zdraví všeobecně. Vážně to stojí za to? Neměli byste se místo o lásku a pochvalu zda dostanete bát o sebe, abyste vůbec byli a zvládli to?

Člověk by se měl nad tímhle zamyslet. A vím, že je to blbá lekce, ale ono vyčerpat se až do morku a zásob svých sil, když už vám někdo musí pomoci, abyste zvládali, je taky dobrá lekce. Otevře vám to oči o tom, jak jste doposud žili a jak jste se hnali jak myši za nedosažitelným cílem, který někdo jiný stanovil a vy jako ten oddaný psík, jste se za tím hnali, abyste donesli aport.

Není to směšné, je to spíše smutné, jak se dokáže ovládat lidská oddanost a loajalita a jak si někteří neuvědomují, že lidé skutečně chtějí lásku a pochvalu za své úsilí a proto udělají leccos proto. Jenže to ti ostatní už nevidí, nevidí žádnou omluvu, výmluvu, nepřijmou žádné vysvětlení, vidí jen ten cíl.

To mi tak připomíná mou třídní učitelku na druhém stupni na základce ta taky nepřijímala žádnou omluvu a výmluvu, měla šílené nároky na mě a na ostatní téměř vůbec i leccos přehlédla. A mě to tehdy tak unavilo a stresovalo, že jsem radši to vzdala a neplnila její cíle a ambice, které měla na mě. Dělala jsem si to co mám a co mě hodilo do klidu a vrátilo do šťastného života, našla jsem si koníček a i kamarádky a byla jsem tehdy spokojenější a našla tak nějak to, co jsem celou dobu potřebovala a udělala jsem to pro sebe. Ona mi to sice dávala silně najevo svou nespokojenost i mě pomlouvala, ale to už byl její boj a problém.

A z dnešního článku plyne, že je v pořádku se v životě rozhodovat sám za sebe a mít zdravou sebeúctu a neplazit se za uznáním, láskou a pozorností. A když na něco prostě nemáte sil, nebo to nechcete dělat, je v pořádku to říct a nedělat to. Každý jsme jiný a cítíme to jinak. Raději žít pro sebe v zdravé asertivitě vůči ostatním, žít pro své štěstí a uvědomit si, co vlastně potřebujete vy jako člověk a ne co potřebuje nebo chce po vás někdo jiný. To je důležité a podstatné.

Zdroj obrázků: VYTVORENÉ SYSTÉMOM WWW.WEBAREAL.SK. velkyobchod.sk [online]. [cit. 2.7.2021]. Dostupný na WWW: https://www.veselyobchod.sk/veselyobchod/eshop/1-1-HUMORNE/2-2-Damske-tricka/5/177-Humorne-tricko-Nie-som-dokonala-no-a-co

© 2017 – 2021 WWW.NORAN.CZ. noran.cz [online]. [cit. 2.7.2021]. Dostupný na WWW: https://www.noran.cz/blog-3/params/post/1435703/srdce-srdce-srdicka

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *