Už žádná divadla

Už žádné šoky, už žádná překvapení a dramata. Slyšela jsem dost, viděla jsem pro tuto chvíli dost. Ano, nevím všechny bizáry světa a asi vážně nebudu vědět jak zrovna tahle typka to má nejhorší v životě a jak to má těžké s rodiči a s partnerem a se všemi těmi lidmi ze svého okolí. A asi fakt neuvidím, všechno to co jí/jemu provádějí. Ale upřímně je mi to jedno.

A asi fakt nebudu znát všechny tipy a triky, jak něco udělat a jak někoho vyprovokovat a jak na sebe poutat pozornost, avšak nevadí mi to. Je mi dobře takhle v klidu.

Neustálé jenom strachy, dramata, poutání pozornost, udržování lidí v nejistotě, vyvolávání strachu, chování se jako k podřadnému. Unavuje mě to v konečné fázi mě to unavuje. Ani mě to již nevzrušuje bez erotického podtextu. Prostě jsem tím tak nějak otrávená, protože to slyším na každém rohu. Pořád se jenom někdo něčeho bojí, stále se mění verze, která je pravdivá, každý den je to jiné zrovna tak, jak se náladový člověk vyspí, nebo jak se zrovna cítí. Vymyšlené zdravotní problémy na které se údajně umírá a vyloženě chcípá a zrovna ten člověk, který přes den nedělá nic, neustálé skuhrání na nespravedlnost světa a na to, jak fyzické tělo bolí a jak někomu zas někdo ubližuje, přitom neřekl ani slovo. Divadlo, drama a poutání podělané pozornosti, pramenící jenom z nízkého sebevědomí, přemrštěné paranoi a žárlivosti, tím to shrnuji to, co poslední dobou vídám a mám toho dost.

Nemůžu z toho. Každému se kurňa v životě něco děje a má zážitky a má něco blbý v životě, ale to neznamená, že to přeženu a budu to každému cpát a přimýšlet si horem dolem, jen aby si mě někdo všimnul. To jsou chudáci ti lidi po duchovní stránce, když žárlivě na sebe musí takhle poutat pozornost a dělat ze sebe věčné oběti.

Hej já bych to tak propleskla do reality tohle všechno, anebo bych se nejraději vystřelila od těchto lidí někam hodně daleko. Nebo prostě jen pořád nejistota, udržovat fajn lidi v nejistotě, nevím proč vlastně. Lidi kteří nic neprovedli tak ošklivé jednání, nejistota, žádná vyhlídka nic prostě, ale místo toho aby někdo taky byl pozitivní a měl nadhled, věřil v ty lidi, to už ne. Tak nějak jsem toho sytá, že si říkám „No a?“. I kdyby to tak bylo dle těch všech obav tak se prostě člověk nějak zařídí prostě a život jde dál. Odmítám se neustále něčeho bát, co by se mohlo stát, nebo se může stát, samé co by kdyby z úst všech okolo, jen strach a panika. Ty jo, klid děcka a lidi, stojíme pořád nohama na zemi. A ano mám toho dost, neznám momentálně člověka, který by byl v klidu. I když je situace třeba mizerná, tak si fakt nepomůžu, když se budu bát a ještě si budu přimýšlet šílené monstrózní scénáře, nikomu a ničemu nepomůžu a už vůbec ne sobě.

Nebo prostě ti někdo vykládá ten svůj 10x upravovaný a přivymýšlený příběh a teď kontroluje tvou reakci a ty se tak vnitřně směješ pod respirátorem, nebo prostě jen tak v duchu a říkáš si „ty jo a ty si myslíš, že ti tuhle šarádu věřím, klídek holka/hochu.“ A teď si jako myslí, jak tě vyšokuje a rozpumpuje tvůj tep a představy a budeš jej litovat, přitom ty se tomu směješ, protože to je fraška vykonstruovaná jen na to, aby přitáhla pozornost. Víš, nejraději bych se těm lidem vysmála do očí, když to vyprávějí, ale moje ohleduplnost a láska k lidem mi to nedovoluje, ale někdy bych fakt byla takhle sarkastická a bylo by to upřímné velmi. Avšak nejsem bezdůvodně hnusná na lidi. Jen prostě mě to nezajímá a mám toho dost, tak se jen zmůžu na přikyvování a mlčení, protože na to nemám co říct, nebo jen univerzální „hmmm“. Protože co jiného na to?

Já už prostě odmítám se vzrušovat neeroticky nad něčími šarády, vymyšlenými příběhy, věčnými oběťmi, kdo co má nejhorší v životě, na světě, nejhorší zážitky a největší bizáry a kdo se neustále něčeho bojí a přenáší ten strach dál. Kurňa, i když se něco podělá v životě, vždy je řešení a to je důležité a když se to ještě nestalo, tak se prostě nebudu zadělávat strachem jen proto, že to někdo vidí černě, prostě ne. Divadlo, komedianty a pohádkáře fakt ne, patří do cirkusu a ten má cestovat krajinami, takže posílám takové lidi dál ode mě do světa, nemám o ně zájem, nezajímají mě, akorát mají zaražený sebevědomí až v patách a tak se chovají takto.

Budu se krotit se slovníkem, protože nechci být vulgární nebo příliš hrubá. Ale upřímně vy máte takové lidi rádi? Co si o nich myslíte?

Zdroj obrázku: ANASTASIA MARINICHEVA. dribbble.com [online]. [cit. 22.10.2021]. Dostupný na WWW: https://dribbble.com/tags/fuck-off