Za oponou milého a zdánlivě nevinného člověka

Ten, kdo se tváří jako největší milius a před lidmi a jakoby každému dává najevo jak žije spořádaně, přitom moc dobře víte jak to je a jak ten člověk jen se přetvařuje a jak falešně jedná s lidmi.

Člověk, který říkal, že se nikdy neobrátí ke svým nejbližším zády, tak najednou nemá problém Vás a ty nejbližší brát jako oponenta a nějakého asi nepřítele, před kterým se hájí a najednou si obhajuje něco, jako kdybyste narušovali něco jeho/jejího, přitom nikdy jste nic úmyslně a ani neúmyslně nenarušili. Ale najednou jste prostě nepřítelem a narušovatelem, přitom to by vypadalo úplně jinak.

Předvádění se o tom, jak harmonicky člověk žije, přitom se mu rozpadá ta harmonie pod nohama, když ti blízcí si tom dotyčném myslí to, jak se chová nemožně a jak se chová trapně a nejapně. Z té trapnosti a nepřirozenosti je těm blízkým špatně, protože ten člověk není tak milý jak se zdá. Kdyby ten člověk byl milý a nevinný od srdce tak proč ne, bylo by to nádherné a i by se to ocenilo.

Však když je to hrané a jen pro oko tak k čemu?

Ono když už žijete život tak, že vycítíte a máte tu intuici a i lidi kolem sebe znáte tak poznáte, když se někdo chová upřímně a autenticky a to když se chovají falešně.

Čím víc člověk žije sám pro sebe a žije dle sebe dle toho jak cítí tak už nedělá věci a činy, které by byly na oko pěkné, ale dělá činy, aby byly pěkné pro něj samotného a nikoliv pro lidi.

Nejvíc asi hrozné je na tom to v tej falši takhle žít a ještě všechny ty lidi okolo v tom utvrzovat? Jak už je hrozná ta představa se do tohoto způsobu života znovu vracet a znovu takhle žít.

Když to tak sepisuji vidím sama sebe dříve, žila jsem také dost falešně a záleželo mi na tom, aby vše bylo hezké na oko, však vždy mi taková iluze a chování ztroskotalo. Lidé, které jsem tímto způsobem oblbovala tak na to přišli a urobili si úsudek o tom všem svůj a cesty naše se pak rozešly.

Život ve falši není život na dlouhé trvání a na vytváření dlouhodobých přátelství a vztahů. Jelikož to, co je vytvořeno neupřímně, či na oko tak se následně brzy rozpadá, nemá to pevné základy a není tam nic svého z toho člověka, nedal do toho kus sám sebe a proto to nedrží, je to jen dočasné.

Lidi ať jsou jakýkoliv tak se oblbovat dlouho také nenechají. Lidé jsou zvědaví a když jim párkrát nedokážete rozumně něco vysvětlit tak si obvykle úsudek o Vás urobí sami.

Faleš je možná hezká na chvíli a pro oko, avšak netrvá dlouho, stejně tak jako cokoliv stvoříte pomocí ega, rozplyne se brzy. Ego je vrtkavé a bruslíte na tenkém ledě, když jej používáte.

Cokoliv je tvořené od srdce tak je trvalé a dá se to poznat. Je to klidné, přirozené, autentické a hlavně cokoliv je takto tvořené tak vydrží. Lidi to též vycítí.

A taky je výhoda to, že pokud jednáte od srdce tak jednáte pro sebe a učiníte sami sebe šťastnými a to je to hlavní, není to falešné, protože i kdyby lidi nepřijali to, co jste udělali a jak jste jednali, tak aspoň ví to, že to bylo od Vás upřímné a procítěné.

A je pravdou také to, že ačkoliv se třeba bavíte s někým, kdo je upřímný a jedná v životě sám pro sebe tak pocitově se s ním cítíte lépe než když se bavíte s člověkem, který nejedná sám pro sebe, avšak jen pro oko všech okolo.

Díky falši nejste spokojení Vy a ani lidi okolo, jelikož to taky poznají, že ty Vaše gesta nejsou zrovna procítěná a tak jak byste chtěli.

Jde to poznat, stačí si sáhnout na hrudník na levou část a cítit, vycítí se leccos a to mi stačí k tomu, abych poznala zda se s někým cítím dobře, anebo ne.

A i to mi postačí bohatě k tomu, abych poznala zda je to upřímné, anebo ne, buď to prostě člověk cítí, anebo ne.

Věřím tomu, že vždy se bude víc nosit upřímnost a upřímné a procítěné činy, než činy robené pro oko a pro potěšení okolních lidí a veřejnosti. Věřím, že jak bude doba plynout dál a dál tak se bude rozplývat opona falše a falešně udržovaných přátelství a kontaktů.

Proč tedy, když se o něčí přízeň snažíte za nějakým účelem a nikoliv upřímně tak obvykle i ten člověk Vás odmítá, nebo se k Vám chová neuctivě? Protože nejednáte upřímně, protože byste chtěli, ale kvůli něčemu z okolí.

A proč když se o něčí přízeň usilujete protože chcete a cítíte to tak, tak se obvykle i povede a ten kontakt a přátelství se udrží a prohloubí?

Nač se vlastně lidé baví s lidmi a navštěvují se s lidmi se kterými se vlastně jen poměřují a díky těm lidem žijí život takový jaký třeba ani nechtějí? Jen proto, aby se zalíbili?

Proč jdou proti lidem, kteří to s nimi myslí a cítí dobře a chtějí pro ně to nejlepší? Proč naopak se chtějí zalíbit lidem, kteří je nemají rádi a závidí jim, anebo oni vzájemně si závidí? Proč se tací lidé baví, když už to tak zavání neupřímností? Jak v tom vlastně lidé dokážou žít?

Co si o tématu myslíte? Věříte lidem tu jejich sladkou nevinnou oponu? Anebo také už Vám stačí jen hlas Vašeho srdce, abyste poznali faleš od pravdy?

 

Zdroj obrázků: LOUPAK.CZ 2008-2018. Loupak.cz [online]. [cit. 9.3.2018]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/459720/

LOUPAK.CZ 2008-2018. Loupak.cz [online]. [cit. 9.3.2018]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/598410/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *