Zastříhávat křídla

To už jsme si asi všichni zvykli, když začne být člověk šťastný, tak se leckdy všechno podělá takovým způsobem, že si to člověk v tu ránu přestane myslet na nějaké to štěstí. Taková ta facka na probrání, aby si asi člověk nemyslel, že má být šťastný. Je to takový zákon schválnosti.

Někdo na to kašle, co kdo říká, někdo dává jen na někoho pro něj důležitého a na zbytek kašle, někdo dává na všechno, co kdo řekne. Každý je různý a má to jinak. Dejme tomu, že je člověk v situaci, kdy soustavně cítí od dvou lidí nezávislých na sobě, kteří spolu nemůžou být domluveni a dokonce se neznají, cítí neustálý pocit nějakého mírného hlídání, kritiky, kontroly. Nemusí to hned znamenat kritiku a něco zlého, to ani tak ne.

Spíše takový mírný pocit hlídání a kontrolování, starosti a spontánní kritiky na vše okolo a na všechny okolo, kteří by mohli škodit, či poškodit.

Je to zvláštní. Nepochopení takového chování může vést k zbytečnému nedorozumění a náš člověk se může cítit kritizován, může mu to shazovat sebevědomí, může se cítit nedostatečně a může se chtít do budoucna zavděčovat a o to víc může ve svém životě zabrat.

Opačná reakce může být ta, že ho to bude mrzet našeho člověka, ale neudělá nic, pošle to vnitřně do háje a bude to negovat. Uklidí to jako svého strašáka do podvědomí, ale řešit, zpracovávat to v sobě nebude.

Anebo pochopení tohoto chování tkví v tom, vidět tu starost a tu lásku, která v tom je a dá se i očekávat, avšak je projevená tímto nepřímým způsobem. Většinou to pochází tak, že ten kdo se k našemu předmětnému člověku takto chování tak neumí projevovat city a emoce napřímo, tudíž to zaonačuje do tohoto negativního rázu, které může být i nemusí být jinak pochopeno.

Pokud se to tedy správně pochopí, tak je vidno starost, láska a tak trochu opatrnost, která se tímto aplikuje na našeho předmětného člověka, který asi míří v životě trochu vysoko, než jak mu ostatní předurčují, má vysoké cíle, ideály a tak možná vědomě, nevědomě je tu možnost, že ti lidé mu chtějí zastříhávat křídla, aby se držel více při zemi. Proto ty občasné negace, kontroly, starost a sporadická kritika.

Chvíli to trvá než se tohle rozluští, jak komu tedy. Náš předmětný člověk to pochopil po hodně dlouhé době, po několika letech. Prošel si všemi zmíněnými fázemi, fázi podceňování se, fázi apatie a negování, pak znovu fázi podceňování a zavděčování se a pak již pochopil. A to pochopení přineslo to, že se člověk vyrovnal uklidnil, přestal si neustále na sebe klást nesmyslné požadavky a nároky. Jelikož to bylo tak, že čím víc si dal za cíl za těžší cíl, tak pak stejně se nezavděčil a přišla kritika. Něco jako ve stylu, že vedle vždy budou sázet trávník zelenejší, nebo že se na to vždy dá udělat čas a věnovat se tomu. Tudíž náš člověk se vyrovnal s tím, jak je a uvědomil si, že to nemuselo být ani tak myšleno zle a že si může dovolit být sám sebou. Protože zalíbit se někomu a získat si lásku není o tom, být podle představ a vše plnit, ale být sám sebou a buď to přijde, nebo to nepřijde.

Človíček si hodně ulevil a začal se na to dívat jinak než doposud i na ty dva lidi, kteří se tak chovali a tím pádem přestala taková vnější rebelie, vnitřní pocit nedostatečnosti a sebe-mrskačení.

Dlouhá cesta v tom pochopit, proč se ti lidé takhle chovají, v konečné fázi pochopení to hodně posílí a dodá to pocit sebedůvěry v tom kým člověk je a jakým člověkem bude dál.

Já osobně z pohledu pozorovatele můžu říct, že tato metoda mi nepřijde dobrá na projev lásky a starosti, spíše naopak, dokáže dost potrápit, ostatně to jsem na tom člověku viděla. Vnitřní zoufalství, když se nemohl zavděčit, zalíbit, kdy se tak snažil, kdy ho to bolelo, kdy se vnitřně cupoval na kousíčky, jen aby byl dokonalý. Než pak došel na své hranice a lidské možnosti. Protože vždy vás to bude zkoušet a pokoušet do té doby než dojdete na své hranice, stejně tak jako v tomto případě a kdy už člověk nemůže dělat nic jiného než říct „dost“ a pochopí, že fakt to zlaté z nebe snést nemůže, jenom to modré. Myslím si, že tato metoda zastřihávání křídel není dobrá metoda, hodně dokáže potrápit, kor laskavé jedince se srdcem na dlani, nevidím v tom dobrý smysl toho, někoho takhle neustále hnát dopředu a zkoušet jeho hranice. Láska se dá projevit jinak.

Avšak zas když tohle ten dotyčný pochopí, tak mu to poskytuje velkou výhodu a dobrou lekci jak číst v lidech a jejich náznacích.

A taky to má tu výhodu, že jak moc se člověk chce osvobodit od toho věčného zastřihávání křídel a tím pádem i svých možností, tak tím víc touží po životě, možnostech a po tom všem se osvobodit, být svobodný a žít si svou pravdu, vše svoje. Roste touha a pak už sebevědomí a síla a nelze se divit, že pak takový člověk je velmi vytrvalý, odhodlaný a silný ve svých rozhodnutích.

Aneb nikdo nejsme dokonalí a každý jsme nějaký.

Zdroj obrázku: SVOBODA, Tom. fotoaparat.cz [online]. [cit. 12.3.2021]. Dostupný na WWW: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/fotografie/438576/