Znovu při síle?

Když Vás někdo kritizoval, zasahoval a povídal Vám do života tak jste to dříve nějakým způsobem přečkali. I když Vás to trápilo, mrzelo a byli jste z toho úplně vyždímaní po psychické stránce. Jak Vás to natrápilo jak jste jen slyšeli rejpavé otázky, proč neděláte to a to a proč zrovna děláte to to a zda Vás to neštve, pak že necháváte se sebou zametat, že máte špatnou práci, špatné lidi tam a že všichni tam jsou prostě špatní a ble ble ble.

Domyslete si za tím vším cokoliv negativního chcete, nebo co by se eventuelně hodilo na Vaší situaci.

Když Vám to začne být jedno a vytvoříte si na to grif, který Vás osobně činí šťastným a zároveň Vás to nerozhází tak to nějakou dobu funguje a Vy už si tak říkáte „Ano, konečně je klid a už mě to nebude trápit.“

Chvíli to tak, netrápí Vás to, je Vám to jedno a i ta proti strana se uklidní. A je to fakt takový příjemně zvláštní klid. Začínáte si myslet, že už konečně bude klid a vydrží to, že jste konečně přišli na to, aby to fungovalo a nikomu neubližovalo.

Avšak nic netrvá věčně a ani tento klid a ono to zas začne, najednou si říkáte, kde se to zas bere. Cítíte intuitivně, že se něco bude dít a něco nastane. A taky, že ano. Jakoby znovu a znenadání zas přišla vlna kritiky na to, jak žijete a zda Vás to neštve a zda to nechcete jinak. Nyní nově k tomu přibude – že se sebou necháváte zametat, že to máte divné, když to nemáte jako normální lidi a proč to vlastně tak nechcete.

Tudíž opět přišla vlna rejpání, kritiky, vyzvídání a čehosi dalšího. Jakoby toho nebylo málo. A to byl předtím tak krásný klid a proč již není? Asi ten klid působil na proti-stranu něco jako odpočinek, nebo na tu chvilku byla proti-strana šťastná a tak neměla zapotřebí to „hejtovat“. Nyní asi už je něco špatně a tak zas všude trousí kritiku a do všeho ryje a to nejen Vám, ale i ostatním lidem.

Tak si říkáte, že asi něco je špatně a vlastně těm lidem dělá to samé, co Vám.

Upřímně já si to vysvětluji jedině tak, že ta proti-strana musí být nešťastná, proto tohle dělá, jinak nevím. Nevím z čeho neštěstí v životě, ale prostě asi to nemůže být v životě růžové, když toto bez vysvětlení znovu začne robit a zas to odnesete Vy a všichni okolo také.

Nu však přeci žijete podobně jako předtím, jen prostě asi nyní je to co Vy žijete trnem v oku a proto se do toho někdo strefuje, nebo najednou se to někomu znelíbilo a tak potřebuje rýpnout do toho, co se mu/ji nezdá podryto.

Nebo se to snaží změnit podle sebe, avšak přitom Váš život nežije, tudíž tady si neškrtne vůbec, to je možná tak zoufalá snaha něco změnit, avšak nemůže již na to mít žádný vliv.

Je to čistě na Vás.

Mě osobně takové věci až když dojdou tak na mě neudělají dobrý dojem, spíše mě rozesmutní a začne mě to trápit. Neštve mě to, spíše trápí proč jsem si tohle musela zas vyslechnout, proč zas někomu se zas něco na mě nelíbí.

Mám z toho spíše smutnou náladu a mrzí mě, že se někomu můj život nelíbí, nebo si myslí, že jsem ve svém životě asi natolik nespokojená, že dostávám zadarmo a nechtěné výtky a kritiky do života, ačkoliv jsem o ně nežádala a neptala se.

Mrzí, ale nezačnu tím pochybovat o svojem životě, jelikož tak, jak žiji mi vyhovuje a kdyby nevyhovovalo tak to dávno změním. Ale to není potřeba, když cítím spokojenost.

Nevím, asi mám poslední dobou obličej jako dělaný na to, že přitahuji lidi a to, aby mi můj život kritizovali, nebo nevím, prostě asi je to baví mi toto robit, nebo jsem pro ně jako vhodný beránek na to, netuším.

Přitom já si na svůj život nestěžuji a neskuhrám nikomu, jak jsem nešťastná nebo jak bych to nejraději změnila.

Možná bych změnila jedině to, aby mi lidé necpali to co mám ve svém životě špatně a vyměnila to za normální pokec, nebo diskuzi o čemkoliv.

Přeci jen už mě přestává bavit to slyšet co všechno máte v práci špatně, ve vztazích špatně, v životě, jak moc děláte nebo neděláte, s kým se bavíte a proč se vlastně bavíte a hlavně to kam chodíte jak je úplně nejvíce špatně a to nikdo nechápe. Nu jako omrzí tohle to slyšet no, nejvíc hlavně to, když vím, že i když mi to někdo bude cpát pořád tak stejně na tom nic nezmění, změním na tom možná tak já když budu chtít.

Přijde mi to fakt, jako kdyby nyní znovu pár lidí bylo při síle své kritiky a své nespokojenosti v životě a začali mi to nandávat.

Už aby toto období zas pominulo a byl klid, anebo budu muset vymyslet ještě obrannější a silnější grif na to, jak této vlně kritiky odolávat, nebo spíše vlně „chytrých rad“ do života.

Asi ten grif bude jistější, protože pak budu v pohodě a bude mi jedno, kdo si co říká, když mě to nebude mrzet a dostávat se to do hlavy, abych na to musela myslet tak pak mě nerozhodí opakovaná výtka a kritika mého života.

Myslí si, že nevypadám až tak hloupě vzhledem abych k sobě přitahovala lidé, kteří mi bez zeptání a bez mého zájmu začali sami od sebe radit co a jak dělám špatně a co a jak bych měla měnit. Však nejsem hloupá, abych nevěděla co mě v životě činí šťastnou a co nikoliv.

Nu což dodat, tu vlnu výtek prostě ustojím a pojedu si to svoje životní tempo dál a budu spokojená, hezky na klidnou.

A co Vy, také potkáváte lidi, kteří Vám bez zeptání do všeho povídají, zasahují a radí?

Anebo kritizuji to co všechno ve Vašem životě je špatně?

 

Zdroj obrázku:

MYLOVIEW POZNAŃ. myloview.cz [online]. [cit. 29.6.2018]. Dostupný na WWW: https://myloview.cz/nalepky/tema/smajlik/12/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *