Nejsem převozník

Na úvod na vysvětlenou, kdo je převozníkem a jak takový pojem chápat odkážu na pana Casanovu.

Možná to bude znít drze, ostře a přímočaře tak, že se s někým nemažu a s ničím nemažu, ale asi fakt ne.

Asi každý z nás máme věci přes které prostě nejede vlak a přes které se nepřeneseme a ačkoliv je člověk hodný, milý, ohleduplný a to všechno, tak opravdu to „všechno“ nelze jen přejít, tolerovat a brát, že je to ok, když to není ok.

Nemám nic proti lidem, kteří mají nějakou minulost, ať už dobrou nebo ošklivou, protože každý z nás nějakou minulost má. Respektuji, vyslechnu, dokážu leccos tolerovat, vím, že život není jednoduchý a hodně lidí si naběhne, učí se, zklame se a tak dále. To prostě patří k životu a málokdo je z nás takový ten šťastlivec, který ihned jako první lásku pozná tu pravou nebo toho pravého. Takové šťastná náhoda nevím jestli se stala, neznám takového člověka, který by to tak měl a ti které jsem znala, tak těm to nedopadlo šťastně a už mají jinde své životy. Takže pro mě za mě tohle patří jen do romantického filmu, ale není to z praxe.

Avšak když to tak někdo má tak smeknu kloboukem až k zemi a plně respektuji a přeji.

Je krásné když někoho nového poznáte, zajímá vás, dáte mu šanci, aby on poznal vás. Proč by ne, vypadá to jako fajn člověk, který nemá komplexy, aspoň zatím to tak vypadá.

Ok, přešla bych to, že ten člověk si nic o mě nepamatuje a jedná se mnou jak s hlupákem, na vše se ptá 10x a ani tak si to nepamatuje. Přejdu to, že opravdu jedná tak hloupě, jako kdybych pro něj byla stále nová osoba, přešla bych i to, že neustále mění domluvu. Přejdu i to, že velmi často nemá čas. Přejdu i to, že má jako hlavní prioritu přátelé, to je v pořádku. S tím se dá pracovat se vším a se vším se dá smířit a pochopila bych, že budu jako ta nízká priorita, ok.

Ale ta věc, kterou nemůžu přejít a která mi vlastně bere meč k dobývání a vlastně ztrácí mi vůli toho člověka dobývat a bojovat o něj tak to je ta, když člověk je city jinde u někoho, koho zná z dřívějška, nebo má nedořešenou minulost.

Nevěděla jsem to až do poslední chvíle, kdy jsem to uslyšela. Jak na to asi mám reagovat? Tak vše odkývu, popřála jsem jen to nejlepší do života a že ať se spolu mají krásně. A co víc k tomu dodat? Vlastně vůbec nic. Nechci být ničí převozníkem, někdo kdo si mě našel jen na vychvalování někoho o koho už dlouho stojí jen nemá sil o ní bojovat, nebo ani nevím proč. Vím, jaké to je být převozníkem, to je ta nejslabší role a nejhorší pro toho člověka, protože i když se můžete přetrhnout pro dotyčného tak stejně nikdy nebudete dost dobří a ocenění, protože když ten dotyčný má city jinde tak budete navždy známá/kamarádka a nic víc. Není to dobrý pocit, bude to opět jen jednostranné. Kdysi jsem v takovém vztahu byla nějakou dobu, že jsem byla převozník a dotyčný pán měl nevyřešenou minulost s ex, necítila jsem se dobře v tom vztahu, vše se odvíjelo od toho, co dělala ex a jak špatná i dobrá byla a co já dělám jinak a ona dělala tak. Po nějaké době jsem z toho vztahu odešla, necítila jsem se výjimečně a doceněná, necítila jsem lásku k mé osobě.

A proto když se mi nedávno naskýtá podobný pán s velmi podobně nevyřešenou minulostí tak s díky odmítávám, protože já nemám o co bojovat a i když si to on sám asi neuvědomuje tak raději budu silná za nás oba a opustím jej dřív než by to pak víc bolelo všechny strany. Nechci se účastnit tohoto milostného čtyřúhelníku, nechci být převoznice na kterou by padal největší hnůj a nedostala bych ani lásku za to, ne děkuji minulosti, žes mě tak naučila a nyní hrdě odmítávám, protože tohle již žít nechci.

A nepřesvědčí mě nikdo a nic o tom, že to tak není, když vidím, slyším a intuitivně cítím, že to tak je. Co vlastně na tom chatu, nebo na té schůzce dělám, když slyším jen o někom jiném? Přece chci poznávat toho dotyčného a ne někoho jiného… pousmívám se u této myšlenky, protože je to až komické. A tak si říkám „chlapče běž za ní, řekni jí, co k ní cítíš a zkuste to dát dohromady, bojuj o ní a nehledej náhražku coby mě, já patřím k někomu jinému a někam jinam“. Akorát by se mnou ztrácel čas a já též a hráli bychom si na vztah, který není postavený na lásce, ale aby jen někomu ukázal, že se přes to přenesl, ale ve skutečnosti by to tak nebylo. Byla by to jen fraška pro okolí a pro ty kamarády. A proto si to raději odpustím a utnu to dřív.

A cítím se dobře, cítím že jsem udělala dobrý skutek pro ty dva lidi, věřím, že se třeba dají dohromady a taky jsem prokázala dobrý skutek sama sobě, protože cítím, že si zasloužím víc.

Člověk totiž nemusí vždy přijmout to, co mu chodí do života je jen na nás, jak se k tomu postavíme a co přijmeme, nebo odmítneme, ne všechno co chodí do života je dar. Cítím, že jsem se k tomu postavila správně, s hrdostí, sebevědomím a láskou a jsem za to ráda. Nebudu přeci blokovat někomu cesty ke štěstí. Už jsem taková, raději ustoupím na úkor sebe, nebo když cítím, že je to správné, jen aby lidi mohli být šťastní. Protože když to vidím tak nemám srdce na to být sobec a nemůžu přihlížet tomu, jak se dva lidi trápí, že nejsou spolu, to je radši oba vezmu, nebo jednoho vezmu a přivedu k druhému, nebo jim vyklidím prostor, aby se mohli sobě věnovat.

Hodně štěstí oběma přeji, děkuji za krásnou zkušenost.

Zdroj obrázku: FREE SVG FILE. cut file [online]. [cit. 10.7.2020]. Dostupný na WWW: https://cutfilesilhouette7.blogspot.com/2016/02/free-goodbye-and-good-luck-lettering.html