Radši budu mluvit o zbytečnostech než se uzavírat před vším

Není tomu tak dávno, co mi bylo vyčteno dost nejapných způsobem to, že já údajně všechno rozkecám a rozšířím dál a že se potřebuji ze všeho vypovídat a všechno říct.

Bylo to řečeno tak, že jako kdyby to snad bylo trestné.

Tak mi to chvíli docházelo a přemýšlela jsem nad tím, jak to vlastně bylo myšleno a došlo mi to, sice postupně, avšak došlo.

Chápu to jako rejpání na mou osobu, že dělám něco co ten dotyčný ne. Protože mi to řekl uzavřený člověk, který se ještě chlubí tím, jak je uzavřený. Ok, beru každý jsme nějaký a nemám na to nejmenší kritiku a ani rejpačku, plně to respektuji a toleruje a nikomu to nehnusím.

Ano, já jsem taková a on je makový, dejme tomu, avšak proč se obouvá do mě a mého způsobu? Mám snad já zapotřebí kritizovat jeho způsoby? Ne, nikoliv a ani mě to nenapadlo a nenapadlo mě to ani tehdy, když jsem si to s ním fakt ručně stručně jako muž vyříkala.

Koukal a dost, protože viděl, že se nebojím a že si své způsoby obhájím. To by mi šlo, za což jsem ráda, ta ráznost se mi v životě nikdy neztratila a i ta moje dramatičnost za kterou jsem ráda se mi taky nikdy v životě neztratila. Někdy je to zapotřebí.

Avšak Vás tu nebudu ládovat tím, jak jsem s někým šla do střetu. Dnešní téma je o tom, jak se dá vlastně všechno zkritizovat a o tom, že mi nepřijde u mě vůbec přirozené to, že bych se měla uzavírat, jen proto že mi to někdo řekl.

Otevřenost a potřeba si povídat a sdílet s lidmi má své pro a proti. Tak jako ostatně všechno.

Otevřenost a extrovertnost beru jako svůj klad. Jelikož cítím potřebu své momenty ze života sdílet se svými nejbližšími a prostě s lidmi. Nemám radost pokud to sdílím jen sama se sebou nebo kdybych na trápení byla sama, to fakt ne a nešlo by to. Tohle je prostě věc ve které se nezměním. Miluji lidi a společnost a to mi nikdo nevezme. A když se mi něco v životě stane, či to co za den prožívám tak mám potřebu to někomu říkat a sdílet dál, ano je tomu prostě tak, protože mě to činí šťastnou a spokojenou.

Když se mi něco daří, chci to hned s někým sdílet. Když mám trápení taky to chci s někým sdílet, popovídat o tom a vyslechnotu si názor někoho, jak to řešit a jak dál s tím naložit.

Je nevýhoda ta, že leckdy ty informace, které na sebe prásknete jsou použity proti vám, leckdy toho lidé zneužijí. Když jsou ti lidé nečestní tak Vás můžou pomlouvat díky tomu, anebo to můžou o Vás šířit ty informace, anebo se seznamovat s lidmi o kterých jste jim vyprávěli a to bez Vašeho vědomí a to jen proto, že Vy se s nimi bavíte.

Jasné, je to riziko a já jsem si na to několikrát dojela. Tím, že jsem se hodně svěřovala tak se opravdu začalo dít to, že se člověk kterému jsem důvěřovala začal seznamovat s každým koho jsem znala, do teď jsem nepochopila proč. Ono by to samotné seznamování vůbec nebylo špatné, proti tomu nemám nic, jen bylo zvláštní to, že jakmile jsem s tím člověkem pohádala a přestala bavit tak ten člověk se s ním taky přestal bavit.

Dále se mi stalo, že se díky mě seznámili lidé, kteří se vlastně seznámit nechtěli a pak jeden druhého uháněl, ačkoliv ten druhý o to neměl zájem.

Pak také lidi, kteří se sice bavili jen chvilku, ale pak se bavit přestali, protože jim to přišlo moc umělé se takhle bavit přes někoho (mě-prostředník). Dále jsem vytvořila tímto způsobem pár společných přátel a dobrých kontaktů pro člověka, který na mě udělal podraz a vše si slíznul pro sebe a myslel si, jak moc si tím přilepšil. Přitom nakonec po odstupu několika měsíců jsem zjistila, že slíznul velké prd a že nakonec ti lidé se baví se mnou a o něm si myslí kulové.

Také se stalo, že se o mě začali šířit nepravdy a také se jisté informace překrucovali, jelikož tomu komu jsem to tehdy svěřila se snažil být zajímavej a tak si to přibarvil. A tak vznikaly právě ty největší pomluvy a drby o mě.

Ok, už se stalo, nelituji se, život jde dál. Díky Bohu :).

Chci tím říct, že ať už otevřenost a uzavřenost má své výhody i nevýhody tak vždy budu volit otevřenost a sdílnost, cítím, že je to tak u mě správně a dobře a cítím se tak nejlépe.

Uzavřenost respektuji a oceňuji, že to tak někdo má, je to velká ctnost.

Je tedy pravda, že asi díky uzavřenosti se o vás nešíří takové drby a šarády, však zas jste opravdu na všechno sami a pokud nemáte aspoň jednu důvěryhodnou osobu tak jste fakt na všechno sami, jak na to dobré tak na to špatné. Nemáte vlastně komu to říkat a jediní kdo to prožívá jste Vy. Což mi přijde jako hodně smutné.

Jsem také toho názoru, že pokud je člověk uzavřený a nesdílí nic s tím druhým, nebo s někým tak tím víc vznikají nedorozumění, které by se jinak nestala.

Každopádně radši budu šířit info dál, podstupovat to riziko, ale cítit se dobře, přirozeně a ve svém těle skvěle, než abych si sice všechno ohlídala na sebe – veškeré info a tak a tím zamezila všemu – drbům, pomluvám a falši, však nic bych z toho života neměla a neměla bych s kým sdílet, to bych fakt nechtěla. Pro mě by to byl chudý život, ale tím to neurážím, každý to cítí jinak. Já to cítím tak a Vy to můtete cítit jinak – jakkoliv chcete :). Což je v pořádku.

Asi je fakt lepší pro svou dobrou pověst držet pusu a nic o sobě neprásknout a nikomu se nesvěřovat a nikomu nic neříkat a nevyprávět, asi fakt ano, dávám tomu za pravdu. Však na co mi bude skvělá pověst, když ji nebudu mít s kým sdílet? Když nebudu moci si ten život užít? Dle mého názoru na nic moc. Radši se otevřu, zklamu, nasdílím a budu pomluvena a vím, že si budu ulevovat tím že to nedržím v sobě.

A co si o tématu myslíte Vy? Radši sdílíte a svěřujete se, nebo jste spíše uzavřenější a nešíříte nic o sobě?

Zdroj obrázku:  MEDIAWIKI. Wikihow.cz [online]. [cit. 16.11.2017]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-z%C3%ADskat-kontakty