Smiřuji se s tím, že mě prostě nemá ráda

Když po většinu života, či určitou podstatnou část Vašeho života žijete v domnění, že Vás blízká osoba, kterou máte rádi a považujete ji za součást života tak se vlastně po x letech dozvíte, že Vás vlastně ráda nemá. Je to šok, zvláště od člověka od kterého Vám to nemůže být jedno, nemůže Vám to být lhostejné, poněvadž je to někdo z nejbližších.

Upřímně to když Vás nemá rád někdo „cizí“ či bývalý partner, kamarád/ka to už se s tím dá nějak časem smířit, anebo že Vás někdo známý nemá rád i s tím se dá smířit a i relativně brzy, však když Vás po xy letech nemá rád někdo, koho Vy máte téměř nejvíc ze všech rádi tak to je pak pech, který se těžko a delší dobu vydýchává.

Nejdůležitějším krokem je asi si to přiznat a brát to v potaz, že to tak prostě je i když to bolí jak ďas.

Jelikož když si dáte dohromady 1 a 1 a vidíte svým realistickým okem, že ta Vaše nejbližší milovaná osůbka sice něco říká, avšak nečiní, anebo na Vaše problémy jen tak hodí očkem a ke všemu se staví lhostejně, či letmě, či prostě Vás nepodrží když by měla a jak Vám to tak slibovala, že tu vždy bude pro Vás tak to je prvním krokem do reality v tomto případě.
Říká se od pradávna, že v nouzi člověk pozná přítele. Nechci se opakovat, ale je to tak. Poznáte v nouzi pravé přátelé.
Poznáte též charakter lidí se kterými jste v kontaktu a se kterými se přátelíte. Poznáte jak se kdo k čemu staví a zda Vám pomůže, anebo Vás v tom nechá.
Od těch nejbližších jako je rodina či nejlepší kamarád/ka či blízcí přátelé obvykle člověk i možná mylně čeká, že mu se vším vždy pomůžou.
Hodně lidí, které znám by nevěděli co dělat, když by neměli svou rodinu a neměli by tak za kým jít a neuměli by řešit problémy. Přiznejme si to, je to tak. Jen ten kdo rodinu nemá, či má s ní špatné vztahy tak ví jaké bohatství tito lidé mají. Mají vždy kam jít, za kým přijít, nejsou odmítnuti, nemilování, odstrčeni, či odsouzeni, jsou to prostě lidé kteří jsou opečováváni a milováni a to je velké bohatství, kteří si hodně lidí bohužel neuvědomuje.
Ano, člověk očekává, že ti nejbližší vždy pomůžou, avšak jak v životě tak ani v rodině, či v blízkých lidech není jistota, že Vám pomůžou, když to budete potřebovat, ať už jde o jakýkoliv problém. Prostě není nikde jistota a ani záruka, proto je velká ctnost a dar, když Vám tito nejbližší pomáhají a jsou tu pro Vás, proto by za to měli být lidé vděční a vážit si toho.
Právě v době, kdy to nejvíce potřebujete a kdy byste byli rádi, když by se o Vás někdo bál a když byste chtěli, aby Vás někdo podržel tak zrovna ta nejbližší o které jste si to mysleli tak tu není. Jen Vám odpoví mávnutím ruky, nedá Vám žádnou radu nic, ještě se podivuje proč to chcete řešit, že Vám nic nehrozí, přitom se cítíte špatně a ohroženě. Přejde to, řeší si svoje, lhostejně si Vás vyslechne, avšak spíše tím způsobem, že Vás nechá vypovídat a to je tak vše, nic víc Vám nedá, nenaštve se, nezasmutní, neprojeví žádnou emoci, to je jak kdybyste to říkali zdi, ta Vám taky na to nic neřekne.

A v tu chvíli si tak říkáte, že snad i Vás největší nepřítel k Vám cítí víc emocí (sice nenávisti, ale přeci je to emoce) než tato blízká osoba k Vám jakoukoliv emoci, jelikož cítíte z ní naprosté prázdno, naprostou lhostejnost a to zabolí.

Člověku, nebo tedy mě osobně nevadí až tak to, že mě někdo nenávidí s tím se nějak už smířím, i když mi to určitou dobu trhá srdce a mrzí mě to, že s tím člověkem nemáme možnost vycházet, nebo ho/ji nemůžu nějak přesvědčit o opaku v tom, že nejsem tak zlý a zákeřný člověk. Avšak s tím se tak nějak už popasuju a přijmu to, avšak lhostejnost od blízké osoby ta mě skolí tedy mnohem víc, to musím uznat, jsem také totiž jen člověk s emocemi a tohle dokáže sundat to povím.

Avšak co s tím můžu dělat, nemůžu nikoho přimět, aby mě měl rád, nemůžu a ani nechci, nejsem sobec a ani sebestředný typ člověka, jen jsem člověk, který má také nějaké emoce, taky nějaké starosti problémy a radosti o které se chci podělit s nejbližší osobou, avšak ta se k tomu nestaví stejně tak jako já a to mrzí.

Nuže co mi asi tak zbývá. I po těch letech i po té většině života, kterou jsem strávila tím a žila v domnění, že mě má ráda, avšak už tomu tak není, tak budu muset přijmout to, že nemá a asi nebude, jelikož její život je přednější, což chápu a nic proti tomu nemám.

Asi jsem si trochu jen myslela? Asi jsem moc očekávala? Nevím, každopádně chybu beru na sebe, neměla jsem chtít žádnou pomoc, žádnou radu, žádné vyslechnutí, neměla jsem si vůbec myslet, že si od této osoby tu lásku zasloužím, když ta osoba sama o sobě je, jak uzavřená věž, která k sobě jen tak nikoho nepustí. Nevím proč jsem si já myslela, že já bych měla tu VIP vstupenku, myslela mylně. Co se dá robit, život jde dál, fyzicky i psychicky žiji dál a tohle musím přijmout tak, jak to je, již tedy nebudu se vnucovat, nebudu nadbíhat, podléhat a snažit se zavděčit, budu taky žít pro sebe a budu mít čas jen někdy na ní, když ona na mě má čas také jen někdy. Asi to tak prostě má být, uvidím co se stane, jelikož hádám, že tohle ještě není uzavřená kapitola.

Přijmout to, že mě nemá ráda a asi nebude a musím se naučit mít o to víc ráda já sama sebe možná tak mi to pak bude ta lhostejnost jedno též.

Tento článek spíše slouží jako můj osobní výjev, či zpověď, avšak leckdy je potřeba to sdělit tak, jak to je bez příkras a nějakých spisovností, jelikož jsme jen lidi a tu vidíte, že i já jsem jen člověk a taky jsou věci na kterých mi prostě záleží a lidi na kterých mi záleží.

Nechci si stěžovat, nechci vypadat jako nevděčný člověk, jelikož já každý den děkuji za tuto osobu v mém životě, byť mě nemá ráda a i se za ní modlím každý den, aby se měla hezky, protože ačkoliv ona nemá ráda mě tak já ji stále ano a budu nadále, jen prostě trochu pozměním své dosavadní správání, možná si díky tomu mě začne víc vážit? Bůh ví, čas ukáže.

A co Vy máte také takovou zkušenost? Cítili jste se také tak někdy zdrceně a mrzutě jako já v této zpovědi?

Co si o tom myslíte?

 

Zdroj obrázků: KONIGOVÁ, Lucie. Psychologie.cz [online]. [cit. 29.12.2016]. Dostupný na WWW: https://psychologie.cz/kdyz-vyhori-partnersky-vztah/

WILLOW TREE. Willow Tree [online]. [cit. 29.12.2016]. Dostupný na WWW: http://www.bellarose.cz/dekorace/willow-tree-modlitba/#utm_source=glami.cz&utm_medium=cpc&utm_content=dmd_882110105&utm_campaign=glami_figurky-a-zviratka

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.