Archiv pro: ’lhostejnost’

Duševní hibernace 2. část

Čím víc totiž nechcete být něčím, tak tím spíš se tím stáváte pokud neděláte něco pro to, abyste se tím nestali. Mojí obranou vždy byla moje srdečnost, důvěřivost a naivita. Čím víc jsem důvěřovala lidem, tím líp jsem se cítila. Čím víc jsem ukazovala emoce a pocity tím líp jsem se cítila, protože jsem se […]

Respektovat svůj vkus

Ano, člověk si říká, že vyjde téměř s každým, že se dokáže bavit s každým, aspoň tomu věří a říká si to. Jenže vždycky se stane taková situace, nebo přijde do života člověk, který vás z toho omylu vyvede. Někdy je to těžké si to přiznat, ale asi si fakt nemůže člověk vyrozumět s každým. […]

Až jednoho dne v Tobě někdo probudí city…

Lhostejnost, bez emocí, žádný náznak jakéhokoliv citového pohnutku nebo citů. Zda vůbec máš rád/a, ci kladu otázku dlouhou dobu. Zda vůbec tu byl někdo dobrý pro tebe, zda vůbec si někdy o někom řekl/a, že je někdo pro tebe obdivuhodný? Zda vůbec někdy se to stalo? Nepamatuji si, či jsem to dlouhodobě neviděla. Řekl/a jsi […]

Je ti to jedno, tak proč ti mám něco víc říkat?

Když víte moc dobře, že jste někomu u patřičných míst, nezajímáte ho a vlastně jste mu naprosto volní a nezáleží mu na Vás. Tak pak taková komunikace s takovým člověkem je hodně volná a taková volnomyšlenkářská. A pokud tak vyplynula takovýto styl konverzace, komunikace či typ udržování kontaktu tak potom mi přijde, že postrádá smysl. […]

Když mi to mělo být jedno…

Ano, když se situace pohnula, posunula a tuplem změnila. Řekla jsem něco, co jsem považovala za správné, podala pomocnou ruku, dala radu, kterou jsem považovala za nejlepší, chtěla od toho ochránit, chtěla tomu dát svůj zásah, angažování a svůj podíl…… bylo vyčteno, že je to špatně, s nechutným ponižujícím pohledem na mě a se slovy […]

Když se řeší problémy cizích lidí

Vybavme si situaci, kdy jsme v rodině, či v okruhu lidí se kterými žijeme, či trávíme nejvíce času. Tam, kde bychom se měli teoreticky cítit úplně nejkrásněji a nejšťastněji, jelikož tam v té skupině lidí nás mají rádi, přijímají nás tací jací jsme atd. Nu a od té rodiny dejme tomu, či od toho nejbližšího […]

Smiřuji se s tím, že mě prostě nemá ráda

Když po většinu života, či určitou podstatnou část Vašeho života žijete v domnění, že Vás blízká osoba, kterou máte rádi a považujete ji za součást života tak se vlastně po x letech dozvíte, že Vás vlastně ráda nemá. Je to šok, zvláště od člověka od kterého Vám to nemůže být jedno, nemůže Vám to být […]

Když dokáží blízcí lidé stát proti Vám a nečinně se dívat

K tomuto článku hned na úvod uvádím, že k tomuto článku mě přivedl rozhovor s mou blízkou osobou a dalo mi to velké zamyšlení na které jsem si dovolila napsat úvahu. Není to na nikoho konkrétního mířeného a rovnou podotýkám, že nepíšu o mých blízcích lidech, či rodině. Tudíž děkuji za pochopení a berme to […]

Osoba, které je téměř všechno jedno

Asi všem nemůže být vše jedno, nechci škatulkovat a ani nechci lhát, či odsuzovat to bych si nedovolila. Však nedá mi to se aspoň lehce neopřít do tohoto tématu lidí, kteří se chovají, jako kdyby jim bylo vše jedno. Na úvod a na rovinu říkám, že nemám nic proti flegmatickým lidem. Avšak tohle chování už […]

Jak uzdravit vztah s někým, komu jste byli lhostejní?

Leckdy životní karamboly nás zavedou i tam, kam bychom to neočekávali. Vztahy a bolestné zklamání z minulosti se nám zahojili a my už odpustili ty proplakané noci, ten stres, ten strach, ten vynucený respekt, tu svou bázlivost vůči někomu, ke komu jsme to dlouhou dobu pociťovali. Vše je za námi, my se s tím smířili […]