Ano, ano a ano

Ano, ano, ano prostě tisíckrát ano. Na tenhle okamžik jsem čekala a přála sis jej celou dobu. Den, kdy se konečně dozvím nádhernou a pozitivní zprávu a všechny obavy, strachy a nejistota se rozplynou v prach minulosti a bude to jen možná, tak nějaká jedna ze vzpomínek.

Když už ani člověk nedoufá, že se může něco prolomit, zlepšit a změnit k lepšímu.

A ono to najednou přijde, ani nevíš jak, prostě to přijde a ty se v telefonu dozvíš tu radostnou novinu a cítíš radost jako dítě.

Navazuji tímto článkem na předchozí – Klacky pod nohy za co? a věci které nelze ovlivnit.

Děkuji Bohu a Vesmíru za mé vyslyšené a splnění přání. Tehdy jsem si myslela, že jsem, jak rebel proti davu, nebo jak beran proti zdi. Čím víc mi ta situace vadila tak tím víc mi přišlo, že se nehýbe. Chtěla jsem to změnit, chtěla jsem někoho odsunout pryč, chtěla jsem utéct, křičela jsem nahlas i uvnitř sebe, nic se nehýbalo.

Došla jsem k tomu, že se vše tak vygradovalo, že mě již nic nedrželo a chtěla jsem odejít jinam, pryč z této situace, někam do bezpečí, jinam, kde si mě budou víc vážit. Přestalo mi na tom záležet, nesnažila jsem se, nechala jsem to být, počkala pár týdnů, než jsem mohla odejít a ejhle přišla radostná novina.

Najednou se mi to splnilo a vím, cítím, že můj boj a rebelování mělo svůj smysl a dopomohlo tomu všemu.

Ta energie myšlenek, ta energie přání, ty modlitby, slzící přání v záchvěvech zoufalosti, to vymodlené přání ať se stane cokoliv, jen ať se to stane, tak se vážně stalo. Všechna přání se plní, je to tak, jen to někdy chvíli trvá než se vše zhmotní z té vizualizační myšlenky a než se to zrealizuje v reálném životě a vy to uvidíte, uslyšíte a ucítíte na vlastní dlaň.

Ó můj bože ani nemám slov na to všechno, mám takovou radost a jsem tak šťastná. Konečně si zas připadám, že to co jsem cítila, bojovala, dělala a pro co jsem žila bylo správné a byla to správná cesta, cítím, že jsem šla dobře už od začátku, měla jsem pravdu už od začátku, cítila jsem to velmi dobře a šla si za svým, povedlo se. Děkuji za to.

Nevím, kdo všechno se na tom podílel a kdo všechno tohle zařídil, ale děkuji všemu a všem za to. Šílím štěstím, opíjím se vlastní euforií, která je zdarma z této zprávy, vykračuji si vesele a mám chuť obejmout každého, koho vidím. S parťákem se obejmeme radostí a jsem ráda, že se nám to povedlo.

A tak si tak říkám, že nebudu odcházet, už není důvod. Ten důvod totiž sám odešel, nebo ho někdo přiměl odejít a to mi stačí. Takhle mi to stačí a jsem ráda, nemusím jít pryč, nemusím začínat na novo a učit se nové věci. Děkuji za to a děkuji Vesmíre, žes mě podržel na místě, kde mám asi nadále být.

Nevím co přinese dál budoucnost a co přinese nový člověk, nevím, netuším, ale i tak si myslím ,že to bude každopádně posun dopředu ve všech ohledech. Mám z toho výborný pocit a cítím se krásně.

A víte co je na tom úplně nejkrásnější? Že to vyšlo přesně dle mých slov, jak jsem si to přála i v těch nejtěžších a nejzoufalejších chvílích. Přesně to vyšlo.

Takže všem pochybovačům, kteří nemusí zákon přitažlivosti a nevěří v něj tak tímto dávám jasné znamení, že to funguje. Jen to chce čas, zkuste to sami a uvidíte. Ale nenutím vám to. Jen to prostě zkuste za to nic nedáte.

Je potřeba tomu však na sto procent věřit tomu přání, které si přejete.

U mě to byla konkrétně přání a touha, aby v práci nám změnili vedoucího. O něm jsem ostatně psala i ty články. Tento článek je čistě inspirován pracovním prostředím.

Tady je jasně vidět, že nebylo v mé pravomoci toho člověka odsunout pryč, ale přeci se tak stalo. Jak přesně nevím, ale usilovně jsem si to přála od července 2019 a v první polovině února 2020 se dozvím radostnou novinu, že se ve firmě dělá reorganizace a že dostaneme v dubnu nového vedoucího. No není to skvělé?

Zdroj obrázku: DAVID FEAR. Rolling Stone [online]. [cit. 14.2.2020]. Dostupný na WWW: https://www.rollingstone.com/movies/movie-news/why-harley-quinn-is-the-best-and-worst-thing-about-suicide-squad-248939/